http://fleuretka.blog.cz/ cs <div>Jsem lehká, lehoučká...někam mě to unáší. Němá výčitka mámina pohledu ( jediný hned prohléne skrz vrstvy tátovy velké mikiny)-naopak tíží jako balvan.</div><div>Téměř mi nejde jíst. Vánoce zvládám, protože se k jakémukoli jídlu musím nutit. Bojím se i pít alkohol, víno cucám a výčitky mě nutí občas trošku nenápadně místo upití vylít, pokud je kam. Taková škoda=(</div><div>Jeden večer to příjde, mám hlad. VELKÝ, žaludek v bolestivé křeči. Nacpu do sebe u Michala X kousků cukroví a 3 chlebíčky, je mi ze mě špatně. Chci domů, takhle odporná chci být s Anou sama. Vříská na mě. PŘÍLIŠ. Třesu se jako ratlík a doufám, že si toho jak jsem mimo Michal nevšimne.</div><div>Kéž by to šlo zaspat! Místo toho si dám v posteli ještě kakao se skvělými perníčky a rafaelem. Kaloricky přesahuji to co jsem snědla za celý předchozí týden.</div><div>Nic to nemění na tom, že druhý den váha ukáže místo čekaného šíleného přírůstku 49 kg. A já si příjdu, jako na porážku vykrmené tlusté prase a zároveň se cítím jako ptáče vypadlé z hnízda. Vyhladovělé, bezmocné. Mít se kam schoulit!</div><div>Tak to stejně neudělám. Proč dávám přednost studené pevnosti Anina objetí? Dvě přikrývky. Psíci a kocour, ti se nezeptají, nikomu nepoví...</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/tiziva-lehkost http://fleuretka.blog.cz/1112/tiziva-lehkost Mon, 26 Dec 2011 15:56:16 +0100 <div>Krásné Vánoce, mé překrásné spolubojovnice!</div><div>Déle jsem tu nebyla, protože jsem vůbec nestíhala. Po vzpamatování ze zákroku mě čekala spousta školy a především termín odevzdání semestrálky, kterou jsem musela celou rychle splácat. V jídle pak v kombinaci s rozhozeným jídelníčkem a půstem před zákrokem přišla docela krize...po náletu na cukroví a následné děsné z depce, jsem si dokonce před obávanými svátky vzala ve středu první zlaté vajíčko.</div><div>Jela jsem po něm jako motorová myš-od sedmi ráno, do osmi večer jsem uklízela a vypila jen pár káv. Pak jsme jedla jako vždy. S Michalem jsme dokonce byli na obědě (parádně jsem se zasytila na úplně celý den skvělými krevetami, ráčky a dušenou zeleninkou.)</div><div>Až dnes si radši v obavách z cukroví vezmu další tabletku. Ale vzhledem k tomu, že mi při večeři bylo blbě plně zhruba z jedné hranolky...tak nejsoi ty obavy letos prvně až tak velké.</div><div>S Michalem je to fajn. Myslím, že to má docela dobrou šanci se posunout, protože sám je fajn a je mi s ním dobře=)</div><div>Doma mám uklizeno, pesani a kočka jsou mí zlatí společníci a rodina? Byla jsem u psycholožky a promluvila si pak s mát-nesmí se zmínit o jídle ani mé postavě a má respektovat mé odlehčené štědrovečerní menu a to že si vybrané cukroví zamrazím a sním postupně. Navíc jdu večer s Michalem na party, tak i tu večeři hodlám vytancovat=)</div><div>Takže...ony by tyto Vánoce mohli být POPRVÉ sice radši s opatrností a bez velkých očekávání...ale relativně klidné?</div><div>Ženy, nechápu to, ale od včera jsem v cíli. Když na mě koukla ta 50tka...málem jsem začala skákat radostí už na té váze=D</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/vanocni-darek http://fleuretka.blog.cz/1112/vanocni-darek Sat, 24 Dec 2011 06:43:04 +0100 <div>V pátek se ráno vzbudím totálně slabá a vytřesená z projímadel. I po oněch 4litrech (které by na dokonalé vyprázdění měli stačit i u 90ti kilového chlapa) letím ještě ráno několikrát na wc a tekutina ze mě rozhodně neodchází čirá, jak je požadováno. Bolí mě břicho a mám obavy, že se vyšetření bude muset opakovat. Je mi tak zle, že mi nevadí, že se nesmím ani napít. Posledními silami lezu do vany a s drkotající mi zuby se snažím dohladka oholit. Vystrkovat na někoho zadek, protože se tomu nelze vyhnout je jedna věc, vypadat u toho jako orangutan druhá. Jdu pak zalézt do postele a spát. Po 9té mi telefonuje sestra, že pro mě pak dojede a mám jí zavolat v kolik. Otec je podle ní doma a má přístupnou náladu. Neumím si představit, jak takhle jedu s třemi přestupy (se strachem, nejen z kolapsu, ale i z nadělání si do kalhot). Táta svolí, že mě tedy milostivě sveze.</div><div>10:45 zvoní budík a v 11 vyjížíme. Včetně ségry (která si chce projet trasu, kam pro mě pojede) a její kamarádky. Alu docela mrzí, že jí tatík cestu nenechá odřídit, prý by si to líp pamatovala. Věřím jí to. Sama mám zdá se mi čerstvý řidičák a naposled jsem přitom řídila kamarádovu dodávku-před pár měsíci.</div><div>Do nemocnice jdu sama. Modlím se ať výtah přijede rychle. Nahlásím své jméno a kmitám na záchod. Dobře, že jsem nepila, kdyby mělo co, šlo by to i vrchem.</div><div>Sepisuji příjmací papíry. Vtipné je, že hned nahoře má být jméno doktora, který se mnou zákrok konzultuje. Haha. Snažím se něco vytáhnout aspoň ze sestry. Rizika anestezie přejdu. Proč píší, že je zákrok bolestivý? S omluvou se ptám i na ty hrůzy na internetu. Bohužel mi sestra jen řekne, že analgosedace není to samé jako úpná narkóza a bohužel se u někoho stává, že i po velké spoustě uspávací látky zákrok protrpí nebo musí být tento i přerušen. No, ale to špatné díky dormiku po dospání zapomenete! To jsem slyšet nepotřebovala. Téměř hodinu, kterou čekám na sálek bojuji s chutí naskočit do výtahu a prchnout.</div><div>Mé jméno. Sál číslo 7. Jdu až na konec dlouhé chodby. Na sále stojí 4 osoby v bílém a jeden MUŽ v zeleném hábitu (mladý a celem pohledný, tipuji ho na anesteziologa). Všichni se tváří velmi odpovídajícně páteční době kolem oběda. Bokem se svlékám do půli těla, naštěstí dostanu jakési zelené obrovské "kraťasy" s velkou dírou vzadu.</div><div>"Jé, vy jste nějáká bledá, moc se vám nehce?" ptá se jeden z bílých plášťů. "Mno, já a asi zkolabuji, " špitnu. Celkovým fyzickým i psychickým vyčerpáním mám před očima mžitky. "Tak Vás poprosím padat, tady na stůl, " celkem vtipně reaguje anesteziolog.</div><div>Nejdřív mě ukládají na záda. Prosím sestru o kanylu do levé ruky. Bere pravou, hodně to bolí a nic neteče. Zkouší to znovu. Tentokrát už protestně bolestí zasípám. Neodpustí si poznámku, že nemám být hysterická protože se žíla zatáhne a hrabe se v ní dál. Pak zkonstatuje, že je dost hluboko a pořád nic neteče a já se dostanu ke slovu, abych jí řekla, že tam mám jakousi zatvrdlinu a tato žíla je od minulé operace pro odběry nefunkčí. Levá ruka, hurá!, začínám být omámená.</div><div>Ze zákroku si pamatuji, jak mě říkají ať se obrátím na bok, několikrát to v růběhu dost zabolelo a snažila jsem se křičet. Taky pohledy na obrazovku-dost fuj. A pak doktorka říká, že jsem nedostatečně vyprázděna a dál to nejde.</div><div>Ze sálku mě odváží zcela při vědomí. Příšerně mě bolí zadek a chce se mi na záchod. Tam mě sestra pustí až se s ní po půl hodině pohádám. Kapačka jí nejde odpojit, tak se pod peřinou obléknu, chňapnu ji a utíkám na wc i s ní. Tatík mi hodinu po zákroku naštvaně volá, že venku prší a ségra se bojí jet. Musí stihnout vlak, tak ať za hodinu čekám nachystaná venku. Leda s doprovodem a ne dřív než za 6hodin bafne na mě dotorka. Mám prý příšerně nízký tlak.</div><div>Otec doběhe, naštěstí si na záchodě zacvičím a doktorku uprosím, že budu ležet pod dozorem a velmi nízký tlak (který se po razantním dřepování a kapačkách trochu zvedl) mám vždy. Významně se tatíka ptá, jestli budu nejméně 2 dny pod jeho stálým dozorem a opravdu mě tu nechce na víkend nechat. Ten to naštěstí odývná a ani nevnímá.</div><div>"Tak jsi zbytečně otravovala doktory a nic ti není, jen máma vyšiluje, co?" Houne na mě ve výtahu. Jasně, já na gastru prosila, aby mě zrovna na tohle poslali. "Jo, asi jo." Hlavně ať už na mě radši nemluví,už jsem se dnes cítila dost poníženě i bez něj.</div><div>Jíst mám sice kašovitou stravu, ale po dvou dnech a představě jogurtu...už při odchodu z nemocnice jsem z kabelky vytáhla energeťák a doma se nacpu proteinovým plátkem, kusem pečiva a ještě si navrch přihodím jednoho marshmelouna a 2 kostičky čokolády. Je mi blbě. Ana vříská. Snažím se nepozvracet. Křeče mi jdou z žaludku snad až do střev a výčitky mě opravdu málem dovedou až k míse. Odolám!</div><div>2 další energy drinky a jedu s Michalem, psy a tentokrát i kocourem k nim. Hrajem s jeho sestrou scrable, pozorujem rejdění zvířat (včetně jeho jorkšírky Amy) a již bez ségry kouknem i na film. Ve dvě ráno se vydáme hledat na netu pro účel tohoto nočního výletu objevenou rozhlednu. Začínám být unavená, tak mi ani nevadí, když na jakési blátivé cestě začne auto prokluzovat a tak se obrátíme a přes myčku se nechám hodit domů.</div><div>Skoro 5 ráno. Pouštím si online film. 6:27 je přečerpán 90ti minutový limit, znamení jít spát.</div><div>Než upadnu do mělkého spánku, ze ktrého se za pár hodin vzbudím, přemýšlím, jak dlouho to ještě vydržím.</div><div>Nespím, nejím, trápím se. Nemám sílu ani na sepsání blbé semestrálky a to ji mám v pondělí odevzdat. Ana je má jediná blízká přítelkyně. A Michala mám ráda. Jen ráda.</div><div>Ve čtvrtek večer mi kamarádova maminka vyložila karty. (Nevěřila bych, kdyby se to co vyloží, mě samotné DOKONALE opakovaně nesplnilo.</div><div>Tentokrát viděla nesvár z minulosti který zasahuje až do budoucna (prý asi nepříjemný soud, který mě čeká s mojí bývalou zaměstnavatelkou, na kterou mě máti jako právník přiměla podat žalobu).</div><div>Nemoc, která se táhne a velmi velmi mne vyčerpává. Prý ji vnitřně silně negativně prožívám a řeším. Nemám se jí tolik zaobírat, ubírá mi to energii. Na konci je dobrá karta. Ale rozhodně ten obrat nepříjde brzy.</div><div>Vidí partnera, který se o mě právě uchází a se kterým by mě čekalo velké štěstí, pokud dám tomu vztahu šanci. Má mě rád, je zabezpečený. V budoucnu je cesta.</div><div>"Budeš s ním šťastná." Koukne na mě, tak až mnou projede zachvění dobře známé z minulých věštění. "Vím, na co se chceš zeptat, " dodá a neuhýbá pohledem, "to už nebudeš NIKDY!" "Tak zamilovaná. Ale to už do nikoho, vždycky už na to půjdeš i s rozumem." Je mi (ve skrytu velké romantičce) z toho smutno. "Nesrovnávej, to by mu vadilo a tobě nepomohlo. On na tebe netlačí, svým způsobem ho máš už teď...ráda. Nepromarni takovouto příležitost, mohla bys později velmi litovat. A karty ukazují, že by bylo VELMI čeho!"</div><div>Tak proč mu sakra nedokážu ani dát pusu? Ok, k svátku dostal za nádherné rudožlutě žíhané růže jednu přátelskou.</div><div>Dneska půjdem večer na trhy. Překonám-li anu a její výčitky, po pár sklenicích vína uvidím, jestli to půjde.</div><div>Co si o tom myslíte?</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/asi-je-to-vsechno-osud http://fleuretka.blog.cz/1112/asi-je-to-vsechno-osud Sat, 17 Dec 2011 11:02:55 +0100 <div>Krásky!</div><div><br /></div><div>Všem děkuji za podporu. Bez Vás bych to snad už všechno vzdala.</div><div>Je mi v poslední době úzko. Doma se to opět celkem uklidnilo a přesto...Třesu se strachy před tou hloupou kolonoskopií. Obíhám kvůli tomu lékaře, protože si v mém případě dali na interním předoperačním vyšetření extra záležet.</div><div>Do toho jsem udělala velkou chybu a přečetla si zážitky lidí, kteří se o absolvovaném zákroku vypsali na netu. No, včetně těch kteří psali, že je to bolelo i přes slabou narkózu, že se v průběhu probrali s šílenými bolestmi a těch, kteří to vylíčili, jako něco co by na sobě nenechali lékaře zopakovat ani v případě ohrožení života. (Ano, dočíst se, že narkóza Vás učiní bezbrannou obětí a nebudete se moci té hrozné bolesti bránit...No, možná pitomost, ale nemohla jsem se od čtení SPOUSTY podobných příspěvků odtrhnout.)</div><div>Právě dopíjím povinný 4tý! litr odporného projímadla se slanou příchutí. Hladovka a tenhle sajrajt. Po týdnu šetřící diety, kdy se obávám, že jsem musela přibrat (žádné celozrnné pečivo, ovoce, zelenina).</div><div>Skvělé je, že zítra již nesmím ani pít-až do 12ti, kdy jdu na TO. A ještě lepší je, že mě do nemocnice ani z ní nemá kdo odvést. Před amarády se stydím a rodina si to přehazuje. Máma jako neřdič( i doprovod) odpadá, navíc bude v Praze. Táta odjíždí na každoroční vánoční výjezd s přáteli. A ségra se bojí jezdit po Brně (pokud nejde o její záležitosti). Shodli se jen na tom, že za tyhle zdravotní problémy si můžu sama, tak ať si to vyřeším. Aby mě takhle viděli kamarádi, vážně nechci...ale být v nemocnici do soboty?=(</div><div>Ana je dost naštvaná a všechno mi to přeje. Těch jogurtů, které pořádně nezasytí (a které několik let jím jen jako výjmečný dezert) a bílého pečiva (koncentroaného sachridového zla), co jsem za ten týden snědla. Těch nadávek a výčitek.</div><div>Bojím se bolesti. A taky, že jsem jen na obtíž a zůstanu v nemocnici sama. Všude se píše,že na vyšetření se chodí s doprovodem.</div><div>Ana má jasnou představu o co jde. Trest za týdenní nechtěné obžerství. "To máš za to, jen si to teď vyžer...nenažraná, krávo!"</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/novy-clanek http://fleuretka.blog.cz/1112/novy-clanek Thu, 15 Dec 2011 17:54:30 +0100 <div>Drahé moje!</div><div><br /></div><div>Mám hlad a nemám chuť jíst.</div><div>Vznáším se na šťastném obláčku. Někde nahoře, kde je řídký vzduch. Dýchám tak svobodně, zvolna...ztrácím se. Chutě prostě nejsou a hlad? Nepříjemný je naopak pocit, když se vytratí. Ana se ke mě vine jako úlisný hádek. Přejemně a důkladně utahuje smyčky. Našeptává jen tichounce. A já okouzleně naslouchám.</div><div>Včera jsem byla mimo jiné v kině i s Michalovou sestrou. Je jí 11, je baculatá (a evidentně jí to nevadí a ráda mlsá), má krásné předlouhé vlasy, které jsem jí pak mohla zaplést do copu. A je na svůj věk dost chytrá. Vlastně je to všechno jedno. Je jednoduše milá!</div><div>Mám ráda děti. Jejich nakažlivou radost z každého nového zážitku. A Míšova sestra ke mě hned přilnula. Dokonce mi svěřila tajemství a nechala mě urovnat sourozenecké "nedorozumění". Krásný pocit, když si vás po jednom setkání někdo ještě tak plný snů a nadějí vybere za důvernici a tu "velkou" (dospělou) kamarádku.</div><div>Dneska jsem dostala od Monči pejsky. Melvin i Mickey prý vypiskovali nadšením, už když autem vjížděla k našemu domu. A já jsem byla překvapená, když se začali bratíčkovat dokonce i s kocourem. Evientně jsou tu velmi spokojení.</div><div>Monika mi pak přiznala, že si "dala" dva dny po našem setkání (pár dní po té, co ji po tom hrozném pokusu o sebevraždu na dojezdzu pustili z nemocnice) a došlo jí, že s těmi řečmi o závislosti, jsem nebyla tak úplně vedle. Teď ji bude hlídat známý. Děsí mě, jak samozřejmě mi řekla, že si nevěří, že by to těch 14dní dokázala vydržet. Ale asi méně, než kdyby mi tvrdila, že to pro ni nebude žádný problém. No, každopádně vypadala lépe než napobi.</div><div>Pohoda se zvířátky, která mi měla pomoci překonat obvyklou vánoční krizi mohla začít. Kdybych si je od Monči nevyběhla vyzvednout v oblíbených uplých (teď už zas volných) džínách a tílku. Při návratu mě potkala na dvorku máma.</div><div>Jediný pohled, při kerém se jí úplně proměnila tvář, ztvrdly rysy. Bylo mi jasné, že jí nic nenalžu a přece nezbývalo než zatloukat. Tolik jsem se styděla, že si Anu vzít přesto nenechám. Nedokážu se jí vzdát, ani když na mě křičí moje maminka. Zle a i vulgárně, vypadalo to, že mě snad i uhodí. Nadávky a mezi řádky-zoufalství a strach. Bezmoc, která ji dokáže přivést k takovému výstupu mě bolí. Jak jí můžu tohle dělat?</div><div>Nechce mě vidět, dokud nepřiberu. Ztrácím nárok na podporu. Na Vánoce se nemám opovážit chodit domů, abych je svým kostliveckým vzezřením všem nekazila.</div><div>Později ke mě přijde a hodí mi na stůl dárek k svátku. Oblíbený šampon syoss a aromatickou vanilkovu svíčku. Svíčka je v úhledném keramickém stojánku, na kterém okrasným písmem stojí: PRO VÝJMEČNOU ŽENU! (Jaká ironie.) Lucie Energická a tvořivá Věří ve sebe sama a jde za svými sny (Chce se mi brečet.) Podá mi ještě prázdnou obálku s poznamenaným kontaktem na psycholožku, kterou jí pro mě na dlouhodobou terapii doporučila její letitá přítelkyně, uznávaná psychiatrická kapacita.</div><div>Na to vracím mámě klíče od domu. Snažím se v rychlosti dokázat, že jím. Vyloženě jí strkám pod nos odpadkový koš a z jeho útrob lovím krabičku od shmakyho, obal od krůtí fitness šunky...nevěří mi a neuvěří.</div><div>"Ale já se tak snažím, opravdu jím!" Natahuji.</div><div>"Ne, dost." Odvětí suše.</div><div>"S dědou jsem nepřišla obědvat, protože toho moc nemůžu, mám přeci tu šetřící dietu." Pokouším se ji dál zviklat. (Týden před kolonoskopií mám opravdu vynechat pár druhů potravin.) "Podívej se mi klidně do ledničky, že je tam jídlo."</div><div>Chlácholím ji ještě, že se opět přesně držím jídelníčku, který mi schválili na nutričním. Vidím, že malinko polevuje.</div><div>"To nestačí, musíš přidat." Zavírá za sebou dveře.</div><div>Za chvíli příjde sestra, která přihlížela té první nejhorší scéně na dvoře. "Chci zpátky rifle. Oboje. Půjčila jsem ti je, protože jsem věila, že se léčíš. Máma má pravdu, vypadáš příšerně. Jak reklama na smrt. Všimla jsem si toho už dřív, že hubneš, ale nechtěla jsem doma další cirkus. Myslela jsem, že se třeba vzpamatuješ. Dík za zkažený vánoce."</div><div>Na ségru vytahuji i triumf: "Zhubla jsem, je protože jsem se přestala přejídat. Copak nevíš, že jsem hrozně vyváděla před měsíčkama? Už DVAKRTÁT jsem je měla! Copak to není důkaz, že se uzdravuji, když se mi po letech vrátily?!"</div><div>"No, není." Nechápavě se na ni podívám. "Nevěřím, že sis je nevymyslela, s touhle postavou je mít nemůžeš." Řekně to tak přesvědčeně, že i když tentokrát nejde o výmysl, ani nezkouším oponovat. Bere si rifle a odchází se slovy: "Až přibereš, ráda ti je zas dám."</div><div>Taky pravda, byly mi narozdíl od těch mých, právě protože jsem před tou první menstruací opravdu přejídáním nakynula. Spíš mám štěstí, že takhle už nikomu nedojde, že je již několik týdnů nemůžu nosit. Padají ze mě.</div><div>S Michalem a jeho ségrou, jsem se přesto snažila užít pěknou procházku zimním lesem. I s nadšenými čivaváky a jejich jorkšírkou Amy. S myšenkou na to, že (od nynějška, alespoň do těch vánoc) nesmím na váze ztrácet jakkoli okatě dokonce u nich doma vykonám pokus o večeři mezi lidmi. Nacpu do sebe s velkými výčitkami jednoho marshmelouna a nakonec i půlku (no, téměř půlku) proteinového plátku. Slabý výkon, zato pocity z jedení před obecenstvem dost zlé. Aně se ten nápad začít se k jídlu nutit pranic nezamlouval.</div><div>Několikahodinová hra scrable a konverzace mne nakonec od Aniných výčitek osvobodily. Nicméně, možná jsem jen od půl šesté do půl jedenácté vytrávila. Úplně nejlíp mi, ale z celého průběhu dne nebylo a tak jsem se začala zvedat hned po odchodu školu povinných. S tím že musím taky na kutě, protože mě ráno čeká předoperační vyšetření.</div><div>Na ty odběry se tedy doopravdy těším. (S Anou mi zpomaluje oběh a většinou se daří nabrat mi krev pouze z žil na přímo na ruce nad prsty. Docela to bolí.)</div><div>Ležím v posteli s třemi chlupatými stvořeními, která se o mě láskyplně opírají a vyvalují napapkaná bříška.</div><div>Mám hlad a nemám chuť jíst.</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/nemocne-stesti http://fleuretka.blog.cz/1112/nemocne-stesti Mon, 12 Dec 2011 02:47:31 +0100 <div>Přemýšlím, kdy to začalo.</div><div>Určitě tou návštěvou psycholožky. Ve čtvrtek.</div><div>Jak jsem psala, moje studium mě nenaplňuje a chci si dát další přihlášky. Na chyby už nemám čas ani prostor a tak jsem se chtěla nechat otestovat. Mimochodem, díky ppp bojuji s pocitem, že jsem neschopná a taky jsem se obávala, že mi třeba klesl inteligenční kvocient. Takže když mi doktorka jen tak mimochodem zmínila, že testy IQ jsem absolvolvovala s velmi nadprůměrnými výsledky a že bych příjmačky nezvládla mi hrozí jen v případě zkratu ze stresu-nemohla tušit, jak mě překvapí. Tedy i faktem, že jsem něco takového psala-myslela jsem, že z toho testování jí výjde jen vhodnost mého profesního zaměření=)</div><div>Ano, jsem za ty roky možná zblblá...ale ne blbá. Dobrá zpráva číslo jedna.</div><div>Ten stejný den, jsem se po dlouhé době viděla s kamarádem, který je mi moc blízký, ale protože se mi chtěl přiblížit i jinak než přátelsky a já to nechtěla, na delší dobu se odmlčel. Je čerstvě zamilovaný a kecali jsme jako dřív. Příští týden mi poví novinky. Jasná dvojka.</div><div>Večer jsem trávila s Michalem. Koukali jsme na Postřižiny, pili light colu a do dvou jsem si hrála s jeho psem a pouštěla oblíbený písničky. Pro kluka, který má rád trillery, steaky a neohrané moderní songy, to vlastně mohlo být utrpení. Pokud prostě netráví rád svůj čas právě se mnou. Zkouškou prošel na výbornou. Třetí fajn zjištění.</div><div>V pátek si ve Vitalandu nechám odhodlaně zdarma změřit tělesný tuk. 13% Z celkové hmotnosti, je to 6kg. Hrozné. Mívala jsem míň, ale vzhledem k tomu, že norma pro ženy (natož nesportující) je promoji věkovou skupinu podle jejich tabulek od 18%, měla bych dle slov slečny spíš jásat. (V jejím pohledu jsem vyčetla spíše jít se léčit a bylo to trochu zvráceně uspokojující.) Stejně jako několik komentů od známých o mé přílišné štíhlosti tento týden. Dohromady čtyřka?</div><div>Včera Michal dokonce vynechal svoji láhev kapitána, aby mě v noci mohl odvézt domů a i s jeho sousedem jsme si dali turnaj ve scrablu a to Vám říkám...mám s tím problém. Miluji slova. Mám příliš bodů a nakonec hraji za všechny=D Jsem děsná, ale nemůžu si pomoct. Koukali jsme pak ještě sami dva na předčítače. Ten film, mě VELMI zasáhl. Tolik viny.</div><div>Dnes ve čtyři ráno, kdy se dostávám domů si tahám na FB šťastnou kartu dne a uvědomuji si, jak jednoduché je živořit minulostí. A jak moc důležité je oprostit se od ní a dovolit si ŽÍT. A to teď chci, žít a ne přežívat. (Hezký večer, rozhodnutí, šťastná karta...přestávám počítat hodnotu svého štěstí. Zjišťuji, že ten pocit jednoduše buď je a nebo není.)</div><div>Ráno se již po osmé budím a okamžitě si na film i své myšlenky kolem něj, kole svého života, vzpomenu. Chci napsat na blog, ale až po tom, co se zvážím. Zajímavé, váha tentokrát není až takový strašák. Mám přece předsevzetí užívat si s tím co mám a najednou věřím, že na nižší cifru ještě brzy dojde.</div><div>51, NEVĚŘÍCNĚ slézám. Točím kolečkem tam i zpět do původní polohy. Znova a znova se převažuji. Možná ne, úplně čistých, ale bezpochyby jasných 51 kilogramů. Cílová r<img width="207" height="244" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/675/474/75ba7c12e7_81416633_o2.jpg" />ovinka. Jupí=)</div><div>Zvesela pomáhám mámě žehlit prádlo. Jsem nevyspalá, ale mám chuť si zpívat. Zvoní mobil. Monika. Co chce?</div><div>Pohlídat pejsky. Na 14 dní...a já se tak bála Vánoc, že je nebudu sama se sebou zvládat. A já se tak bála, že mě Monika neslyšela. Vánoce s Ufounkem, Mickeym a Melvinem přestaly být strašákem-budu se mít o koho strat. A Monika si za 14 dní, kdy ji pohlídá jeden známý bude snažit dát dohromady zase svůj život.</div><div>Nemohu uvěřit, jak do sebe vše zapadá. Jako by se vše začalo projasňovat=)</div><div>Ženy, jak je krásné moci Vám napsat-jsem opravdu vnitřně naplněná. Ne, jídlem. Nejen Anou. Štěstím.</div><div><br /></div><div>(51, ANO!<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Mrkající" title="Mrkající" />)</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/stesti-nejde-spocitat-nastesti http://fleuretka.blog.cz/1112/stesti-nejde-spocitat-nastesti Sat, 10 Dec 2011 13:21:19 +0100 <div>Krásky moje!</div><div>Tak mám zkrátka v poslední době "štěstí". Mám anu. A je příjemné s ní spolupracovat. Užívat si hlad a při tom nemít téměř žádné chutě, natož potřebu jíst.</div><div>Včera si kamarádka přijela pro čivaváky. Vlastně jsem se s ní seznámila přes jejího teď již bývalého přítele (který byl původně přítelem mojí sestry). Monča byla bledá a pohublá.</div><div>Už, když jsem si pro pejsky jela byla v depresi. Někdo "od nich" ji nachytal v její velmi dobře placené práci. U tyče. K zaměstnání se jí snažím (co se mi svěřila) nabízet alternativy a ona je z rozličných důvodů nemůže příjmout. Přitom je jediný opravdový. Prachy. V breku mi řekla přesnou cifru kolik vydělá. Ale musí skončit, tohle ponížení prý už neunese. 20 000 nechala opilá za tu noc, kdy ji uviděl ten známý v casinu. Ala zaplatila si kurz na prodlužování vlasů a taky řas...bude to těžké, ale začne žít jinak. Hodně plakala a já ji utěšovala, že to půjde. Odvezla jsem si s Michalem tehdy psíky (protože mi je nebyla schopna přivézt a dokonce jí víc jak hodinu trvalo než se upravila a vylezla z domu). Doma jsem je měla přes týden. Monika se buď neozývala nebo mi volala s pláčem a opilá, jestli mi nevadí nechat si je ještě jednu noc. Co by vadilo? Melva i Mickeyho mám ráda a ona má zatím evidentně problém postarat se i o sebe.</div><div>Včera si tedy čivaváky vyzvedla, s tím, že jedeme ještě na večeři a popovídat si. A pak to jelo. Byla přes víkend v nemocnici. Protože se omylem otrávila léky. Ze tří krabiček. "Jsem se vůbec nechtěla zabít. Ale kočko, mělas někdy piko?" Asi jsem koukala dost výmluvně. "Tak to NIKDY nezkoušej! Jako ono je to fajn, ale jsem měla v poslední době takový divný dojezdy a tenhle byl prostě depka. Asi jsem při ní neměla chlastat."</div><div>Dozvěděla jsem se, že ji na pervitin přivedly holky, které si jej občas dají po práci a jdou se bavit. Nicméně už se nebaví s ní. Ani její nejlepší kamrádka. Protože jí nepřeje, že není závislá a dopřává si při tom perník častěji.</div><div>V rodině to měla těžké. Nedokončené vzdělání. Špatně placené práce. Později dělá v bordelu jen obsluhu, ale...striptérky vydělávají víc. Není to na chlubení. Pochybnosti. Alkohol. Podivné kamarádky. Drogy. Deprese. Pokus-o co, když ne o sebevraždu? Ohrožení života a řada hrozných i ponižujících situací v nemocnici.</div><div>A já proti ní včera seděla. Srkala kávu a light colu, zatímco Monča si dávala jídlo. Knedlík a svíčkovou. Prý jí tužší jídlo ještě nesnese, pořád ji po těch prášcích a pumpování bolí žaludek. Křehká blondýnka, která mi vykládá jak je laser zázračný a že mi doporučí kam jít. Obličej prý měla ještě před pár dny samý strup. Ráno se začala "mačkat" a od zrdcadla se jí podařilo odtrhnout, když si všimla, že jde její sestra dávat malou neteř koupat. Bylo to prý přesně po 13ti hodinách.</div><div>Nemohu jí pomoci. Ona totiž není závislá. Samozřejmě si zase někdy dá. Byl to prostě pitomej dojezd. Asi nekvalitní materiál. Nebo neměla zůstat sama. Možná příště zkusí zároveň nepít... "Hele, ty na mě strašně zle koukáš, jako bych měla nějakej problém!"</div><div>Snažím se jí jemně, ale důrazně vysvětlit, že má. Marně.</div><div>Tolik bych jí chtěla pomoci, ale než si vybrat. Buď odmítnu sledovat její jasný pád a tím ho možná alespoň urychlit (jako holky od ní z podniku.) Nebo budu hrát hru, že je vlastně v pořádku a snažit se být pak při ní...až se uvědomí? Nelze čekat, že to bude <img width="251" height="201" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/492/953/0613f939a5_81541978_o2.jpg" />jindy než na nejhlubším dně a já mám zatím dobrovolně asistovat jejímu pomalému propadání?</div><div>Mám o ni obrovský strach. Cítím se bezmocná. Zrazená. Proč mi to vůbec říkala, když zjevně nemá potřebu (nechat) si pomoci? Je mi jí líto a zárověň se ve mě vzdouvá vlna vzteku.</div><div>Smutné loučení. Prosím, ať na sebe dává pozor a vím, že neposlechne.</div><div>Možná poprvé mám reálnější nahléd z druhé strany taky na sebe. Cítím vinu. (Dost možná ji někde potlačuje i Monika.)</div><div><br /></div><div>Ukládám se ke spánku (stále hladová, stále s anou), tak potisící promiň mami, tati..</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/nezavisle http://fleuretka.blog.cz/1112/nezavisle Fri, 09 Dec 2011 04:11:57 +0100 <div>Milé moje,</div><div>dnešek shledávám jedním z těch dní, které sice nejsou ničím výjmečné či až tak jedinečné...ale právě pro svůj relativně klidný a stabilní průběh, je pro mne ojedinělým zážitkem. Jako každý strávený v relativním příměří mezi slábnoucím zdravým já a Annou.</div><div>Plakala jsem jen ráno. "Ano, tati, opravdu jsem si za ty peníze koupila jídlo! Jen jsem prostě ztratila účet. No, ty potraviny už sice taky nemám, ale víš, kolik taková zdravá strava stojí?" Proč jen mi nevěříš?</div><div>Naštvaně odcházím a jestli jsem si do té doby nevšímala, jak mi pramínky slz zbytkem včera špatně odlíčené maskary vykreslují na tvářích černé stružky, u sebe už tisknu psíky a vědomě bulím jako želva.</div><div>Že ve mě naši pořád nemají důvěru, i když jsem se tolik snažila. (Velmi podstatný je v druhé půli souvětí ten minulý čas.) Že bych tomu sama ráda věřila. Že jsem vyhládlá a přecitlivělá. Že zase lžu. Že, že, že... A co víc-vždyť jsem se jen kvůli pitomé hádce s otcem nestila nalačno zvážit, jestli mám pořád "svých" (jak rychle si dokážu přivlastnit něco tak abstraktního jako číslici) 52.</div><div>Přes den, je to už fajn. Jím málo, zdravě a chutně. Ana si po včerejšku nějak výjmečně nestěžuje. Na co taky, při zdravé stravě a...koncentráčnické porci? Příjemné je, že po hladovce nabuzené chuťové pohárky vyhodnotí i suchou kůrku jako manu královskou.</div><div>Mezi lidmi se kterými se potkám a mnou je dnes zvláštní předěl. Oblévá mne fluidní "cosi" a činí mě nedotknutelnou. Skrz jeho stěnu ke mě nikdo neprohlédne. Hýčkám si ten pocit, že já se naopak dokážu beze strachu přiblížit komukoli. Na fakultě. S Michalem na kafču. Při dalším jednání s rodiči, které svojí naráz vyrovnanou řečí opět dovedu tam kam Anna potřebuje-tedy k víře v pokračování mého odpovědného uzdravování. Z nějaké větší vazby k Ondrovi je mi dnes spíš do smíchu, popovídám si s ním a po chvíli se vytratím nakrmit po procházce věrný zvěřinec a pokračuji na další zcela stejně nezávaznou schůzku s Michalem.</div><div>Vždyť já na ně začínám koukat jako ON! (To mi dochází teď, zároveň s dopsaním samotné předchozí věty.) Téměř nadřazeně. On, ale s druhými Ondra manipuluje účelně. Se sobeckým většinou podnikatelským záměrem. A já?</div><div>City druhých potřebuji. Nebo alespoň jejich čas. Nezůstanu přece sama-s jídlem!</div><div>To Anna je přeci-narozdíl ode mě-ta sobecká! Marně se ji teď snažím od myšlenek vlastního já oddělit.</div><div>Tuším, že jsem opět "v tom".</div><div><img width="643" height="810" src="http://nd05.jxs.cz/425/630/c3aebf5f6b_81689505_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1112/v-tom http://fleuretka.blog.cz/1112/v-tom Wed, 07 Dec 2011 04:18:29 +0100 <div>Probudím se v 6:00 opět do depresivní nálady. Dnes mám držet hladovku. Hm, to sedí-už od večera mám přece hlad=(</div><div>Syrovátka, mé jediní dnešní jídlo. Naši mi nechali klíče, volný přístup k ledničce, na ní čerstvě napečení cukroví. Symbol toho, že mi naši chtějí věřit, že se uzdravuji...a že si všímají, že už zas hubnu. Natahuji několikrát ruce k zatím nenazdobeným mysliveckým rohíčkům. Perníčky, rafaella a tyhle rohlíčky, případně jakékoli křupavé sušenkovité cukroví bez náplně a polevy-moje (vá)noční můra.</div><div>"Hladovka, všechny ty holky, co mají vůli drží hladovku. A ty se jim nebudeš stydět napsat, že jsi tučivepř a tlustoprase, které se nažrat musí i když nemusí?" Ana je naštestí silná. "Dáš si jeden a nevydržíš se sebou,"pokračuje dokonce logickým argumentam, "s výmluvou, abys mě neslyšela, pak do sebe chceš nacpat všechno na co příjdeš?" "Tak si ho dej, ty fat bitch! Dělej, tak do toho děvko! Nebudu tě pak šetřit...obě víme, co bude následovat." Odcházím z kuchyně do koupelny, stoupnu na váhu a čekám zděšení, které podpoří mé odhodlání nejíst a potvrdí oprávněnost Aniny výtky.</div><div>52! Ta váha se na nich i přes to zhřešení před dvěma dny drží! Sladší než čokoláda, voňavější než jakýkoli kousek cukroví. Pocit, že jsem zase o krůček blíž...jedno k čemu mě to ta ana vede. Nesmím to teď zkazit. K rohlíčkům pocítím nevýslovný odpor a najednou nechápu jak mě ta vyschlá směs cukru, tuku a škrobu mohla nalomit vůli. Drahá Ano! Beru si fén.</div><div>Školu zaspím. Vzbudím se znova až po jedné odpoledne. Je mi to jedno. Radostně si dám druhý šálek syrovátky a pak si ještě lehnu a mazlím se se psy a pocitem úžasné lehkosi. Proplouvám dnem, až mi dojede, že bych měla mít hlad. A taky ho dostanu<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-frown.gif" alt="Zamračený" title="Zamračený" /></div><div>Děsím se Mikuláše s rodiči. Cukroví. Spousta. Jednohubky, mikulášský tetin perník-se zapečenými oříšky a kousky čokolády, uzený losos, pečené kaštany, čokoláda, sýry, mísa se suchými plody a sušeným ovocem. Šampaňské a... Víno!=( Neudělám si svůj milovaný svařák-ani svoji vymyšlenou dokonale light verzi. (Kdo by měl zájem klidně odtajním.)</div><div>Beru si k našim spolu se psy a kocourem jen třetí hrneček syrovátky a výmluvu u které je mi jasné, že nikoho neoblafnu. Nicméně, dokonce se kvůli tom přes web podívám na online jídelníček všech menz a strávím delší dobu přemýšlení, jak to ušít. Co kdyby?</div><div>Kupodivu, mi rodiče, že mi místo filé bohužel na vlastní žádost o "rybu" přistála na talíři smažená, celkem ochotně skočili. Znělo celkem pravdpodobně, že jsem si nepamatovala číslo oběda a když se zeptali se zda chci filé z menu nebo tresku, řekla jem tresku, protože má dietní maso. Byla to ale treska v těstíčku... a já se chudák styděla ji před spolužáky nesníst. A navíc, jsem si abych neurazila musela dát několik kousků cukroví od Klári, která ho přivezla z víkendu jako vzácnost na byt a jen kvůli mě a pár vyvoleným kamarádům ho vzala ochutnat na přednášku. Ještě pár přesvědčivých povzdechů: "Mami, mě je tak zle! Jak je to tak těžký, snažit se normálně jíst"...a jak je lehké naučit se s našeptáváním Any o svém jídle lhát.</div><div>"Můžu si pak nabrat něco z dobrot na zítřejší den? Je mi hrozně divně od žaludku." Mému výrazu raněného štěněte, bych málem sama uvěřila. Naberu si pár upečených kaštanů, sušeného ovoce a oříšků, přihodím několik dílků mikulášského litého perníku. Většinu zas v nestřežené chvíli vrátím-mimo 1 kousek perníku, který u sebe doma rozdělím na 6 mini soust a ty až na jedno zamrazím.</div><div>Potom trávím po dlouhé době s rodiči, dohromady třemi psy a dvěma kočkami fajn večer. Peču s mámou cukroví a abych neujídala, chodím při každé chuti olíznout prstík na WC. Jde se na něj přes koupelnu a asi už tušíte. Je v ní váha a dokud ukazuje 52, tak se bojím málem i stát nad kouřícím plechem, abych nějákou kalorii, která by se mohla uložit nenasála. Nebo nechytla žravou. Jako bacil.</div><div>Píše Michal-dnes nemá na domluvené kino náladu. A já s ním tak počítala, drželo se mi o dost líp při vědomí, že ještě půjdu mezi lidi. Laguna jde na odpis. No, je mi to dost jedno. Nechápu stále, jak moc mu může na tom jeho unikátu záležet. Takový vztah po měsíci? K plechové věci? Může přece zatím k ježdění vyzvednout staré auto a z pojistky si pořídit nové. Každý jsme holt závislý na něčem jiném-on má podle mě divný vztah k autům a já ještě patologičtější ke své postavě. Kde sakra teď ještě něco spálím?</div><div>Chci se alespoň projít s pejsky a z našich se nikomu nechce. Dlouze mi vyzvání mobil. Asi volá Michal, aby mě ujistil, že dobře došel. Jak byl po zprávě ze servisu mimo, psal, že mu jeho nejlepší kamarád a šéf "ujel" a on jde totálně "v crashi" domů. 7.5km pěšky, než by se vytáčel v MHD.</div><div>Kupodivu volá právě onen přítel. Jde běhat a rád by si předtím na "našem místě" popovídal. V překladu-sejdeme se za rohem posledního domu v ulici a dáme si trochu trávy, abychom se uvolnili. (Stejně to ani jeden z nás neudělá.)</div><div>Asi dvě hodiny si povídáme. Zprvu vážně, potom už rozjařile. Tématu my dva (a Michal) se po pátku vyhýbáme. Mé hladové tělo je tak lehké a vláčné. Opojeně se odnesu do postele. Ondra si jde poctivě zaběhat, ale po 20ti minutách je zpátky a já mu jdu z domu dát ještě zbytek velmi kvalitní trávy, který si koupil v druhé hodině naší procházky v autě jakéhosi údajně nejznámějšího dealera v kraji. Jsme oba moc. To "cosi" mezi námi je téměř hmatatelné. Vlastně se ani neloučíme, jen se na sebe podíváme a chvatně se rozejdem každý na svoji stranu.</div><div>Píši si s Michalem. Trochu provinile, s tím, že se opravdu snažím o vrcholnou míru empatie. Ale číst si a pak litovat smůlu kluka, od kterého se dozvím, že se mu nakonec podařilo se spoustou peněz "přemluvit" komisi, aby auto neodepsala...s tím, že je jediné v tomto kraji a jisté opravy ještě dorovná ze svého? Do hlavy mi nechtě vstupuje poznámka mé pragmatické mámy právníka, která mě dnes u pečení celkem logicky upozornila na fakt, kterému se mi nechce věřit.</div><div>Potom, co jsem jí podala vysvětlení, proč nejdu do kina se zeptala: "Kolik, že tomu Michalovi je?" Zamumlám odpověď. "A na to auto si vydělal sám?" neodpustila si. Přitakávám a dodávám, že je mimořádně schopný. Což si tedy jen domýšlím, když mu Ondra pro úřady připsal na smlouvu post ředitele své firmy. "A je ti jasný, že to nebudou čistý penízky?" Z hlasu jí zazněla dobře čitelná výtka. Má obavu s kým se stýkám a abych citově neinvestovala do někoho, kdo mi ublíží. Co jsem mohla dodat?</div><div>Teď hladím psíky, kterým jsem předtím do misek velkoryse nandala z kočičích konzerv, které milují. Ať se na Mikuláše pomějí alespoň oni. Kocour se mi hebkým kožíškem ještě před chvílí otíral o holé kotníky-když jsem stála u zrdcadla a laskala se pohledem na svá zase se rýsující žebra. Ten příjemně opojný pocit, který mě při tom zaplavuje...odpaví všechny pochyby o okolním světě.</div><div>"Tak je to správně!" Souhlasím s Anou.</div><div><img width="1280" height="720" src="http://nd05.jxs.cz/219/542/b3d6f97a2b_81387873_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1112/mikulas-v-mem-mikrosvete http://fleuretka.blog.cz/1112/mikulas-v-mem-mikrosvete Tue, 06 Dec 2011 01:22:46 +0100 <div>Nemohu teď psát. O tom, co jsem udělala. VŠECHNO. <img width="186" height="271" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/424/086/7a6b10d30c_81689494_o2.jpg" /></div><div>Bez emocí, ne. Stydím se.</div><div>Nebo jen nedokážu napsat pravdu.</div><div>Ani včera. Ani dnes.</div><div>Jako bych začínala znova.</div><div><br /></div><div>Ana...často se mě na ni ptáte. Je mi upřímně jedno kdo nebo co TO vlastně je. Pro mě důležitým faktem, je jen to, že JE. Neustále se mnou. Druhý hlas v mé hlavě. Hlas nemoci. Vím jedno. Bez PPP by zmizel a to nehodlá. Touží mě ovládnout a vycucnout ze mě všechnu životní sílu. Potřebuje mě manipulovatelnou, vyhublou a křehkou. Umí otvírat staré rány, sypat do nich sůl. I nové dokáže rozdávat. A chce po mě, abych jí byla vděčná. Vyžaduje tím větší díky, čím větší bolest mi způsobí. Je to sadistka...a ze mě dělá masochistku.</div><div>Po včerejšku dlouho nepřinesu dost obětí abych se jí zavděčila. Teď už hlasitě nekřičí, zato bez ustání polohlasně chropotá. Třepu se strachy. Udělám, všechno co mi přikazuje...jen abych o NI nepřišla.</div><div>Je to přeci moje Ana, ten kus mého nemocného já, který má i své jméno.</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/3-11-selhani http://fleuretka.blog.cz/1112/3-11-selhani Sun, 04 Dec 2011 15:27:35 +0100 <div>Krásné sobotní ráno Vám přeji drahé-i když, já mám (naštěstí) ještě noc.</div><div>Dnešní den, jsem celý prapodivně "zabila". Dopoledne jsem s pocitem bezmocné krví poskvrněné oběti nevylezla z postele. A to ani abych sjela dodatečně na CUS (že by centrum univerzitního sportu?) odevzdat zdravotní svobození z TV.</div><div>Po střídmé snídani a dalším dvouhodinovém spánku se stále cítím tlustá a špinavá. Trapně volám matce, abych si vyžádala podporu. V čem vlastně? Jen nechci být na své ženské tělo déle sama. Jak jsem čekla-je překvapená a nadšená. "Ubohé, tolik radosti z krámů." (Zpětně mě napadá-byla to opravdu ana nebo se tím jízlivým hlasem umím krutě vysmát nadějím svých nejbližších já sama?!) Máma je již déle podrážděná. Aby ne, neomylně tuší, že zase kloužu zpět-ale nemá důkazy a teď ji tohle zlepšení spolu s mým roky neměnným tvrzením, jak se snažím, dokonce utvrzje v mylné doměnce, že s anou stále ještě bojuji. Stydím se a s určitostí vím, že ne dost. Mám ji tolik ráda! Je mi jasné, jak moc touží po jakékoli zprávě, která by jí pomohla zase uvěřit v mé uzdravování!</div><div>Po ujištěnch, že nejsem nečistá a špinavá, ale zase o něco blíž normálu se mi opět rozezvoní telefon. Sestřička se ptá proč jsem se nedostavila na kolonoskopické vyšetření. Vyděsí mě to i přes to, že se nakonec shodneme, že si špatně přepsali termín od mé gastroenteroložky. Ta mi jej posunula, kvůli přiobjednání asistence ARO. Prý by to pro tak hubenou osobu bylo bez něj příliš bolestivé. 16tého prosince, děsivě se to blíží.</div><div>Zvládnu se jen povalovat, nejíst a po třetí kávě vypracuji i pár e-learningových odpovědníků. Proč se zrovna můj nejdůležitější zápočet musí psát rovněž 16tého? Asi abych měla Vánoce ještě ztížené obavami, jestli se vůbec dostanu ke zkoušce předmětu, který musím bezpodmínečně absolvovat. Jinak končím, protože jej již opakuji. (Ano, minule jsem zápočty hodně podcenila.)</div><div>Opdoledne strávím cestováním po Brně. Přesněji řečeno po supermarketech. Tolik hodin zabere sehnat těch pár položek...pardon, obstarat celkem nedlouhý seznam mých SDSZP. (Superdietních a superzdravých potravin.)</div><div>Po cestě domů má vlak zpoždění a já díky tomu nic nestíhám. Nebudu přeci jíst po páté a zas nemohu být hladová, když si večer chci dát sklenku vína. Chtěla jsem zařadit kvalitní bílkoviny, místo toho podléhám dýňové bulce. Zuřivě hltám vydloubaná semínka a rychle vyhazuji zbytek pečiva, než skončí při mém nervy povzbuzeném apetitu tam, kde si to přeji nejmíň. Tedy v žaludku-odtud je v mých představách již jen kousek k jeho transformaci na tukové polštářky.</div><div>Doma nakrmím smečku a rychle oběhnu s pejsky kolečko kolem svítících vánočních sobíků (ano, ti jsou bezesporu nejdůležitější součástí mnou vytyčené venčící rasy) a už se vydávám za Michalem. Odpoledne měl pracovní schůzku, takže z návštěvy mě sešlo aniž bych se z ní musela trapně vymluvit. <img width="282" height="183" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/981/675/453b120c51_81487742_o2.jpg" /></div><div><img width="240" height="182" src="http://nd05.jxs.cz/575/524/bda9b2c0d3_81415647_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>S jeho kamarádem, který nás veze, vybíráme pití. Já si s aninými nemalými výčitkami dávám do vozíku láhev vynikajícího jakostního Tramínu, 2litry light coly a energetický nápoj bez cukru. Kluci se shodnou na litrové lahvi Kapitána, cole, juicu, kešu oříšcích a k mému překvapení nahází do košíku i kindervajíčka. Ještě v autě z těch mých lovím hračku a posílám dál čokoládu, aby mi náhodou nezbyla na doma.</div><div>Večer trávím u Michala doma. Živě diskutuji s jeho dvěma kamarády, abych zakryla fakt, že z vína nedokážu vypít víc než skleničku. Ana mi víc prostě nedopřeje. Sedím jako pravítko a oproti klukům, kteří ve dvou (Radim, který nás vezl i sem slíbil Michalovi, že se postará o můj odvoz) zdolají během pár hodin více naž 3/4 litru Morgena, mluvím příliš chytře. Mám hlad a trochu mi ve své opilé rozjařilosti lezou na nervy. Příjdu si jako totální kráva.</div><div>Vlastně jsem ráda, když se přes Michalovi argumenty, proč by bylo výhodnější přespat a nechat se odvézt ráno, můžu s výmluvou na čivaváky a kocoura přesunout k autu. Tam mi hned po vyjetí příjde sms s poděkováním za "účast". Paradox.</div><div>Vítání a rychle do postele s mazlíky, svírání žaludku, pro-anablogy, horký zázvorový čaj. Jsem konečně klidná a spokojená. Na Michalově pc. Nejsem už sama, jsem s Anou.</div> http://fleuretka.blog.cz/1112/ma-vlidna-noc-a-smutny-den http://fleuretka.blog.cz/1112/ma-vlidna-noc-a-smutny-den Sat, 03 Dec 2011 03:54:06 +0100 <div>Myslím, tedy jsem. Píši, tedy jsem-s Vámi, mé krásné dámy!</div><div>A že jste mi chyběly! MOC.</div><div>Můj dnešní den byl dost hrozný. Ráno jsem se relativně brzy vzbudila. Nakrmila jsem zvěrstvo a sama hladová ležela a koukala do stropu až dokud jsem se nestavila domů, k našim. Abych se postavila na NI.</div><div>Jedno chodidlo, podle oblečení jsem přece zhubla. Ručička se ne a ne ustálit. Pokládám tentokrát celem odhodlaně i druhou nohu. 54! Zas je ta váha rozjetá-napadne mne i když jsem mírně řečeno v šoku. Seskočím, jako by mě uštkla zmije. Ana taky pěkně jedovatě syčí. "Tlustá jseš, tlustá, tlustá, tlustá...dokud denně pozřeš jediné sousto, budeš TLUSTÁ."</div><div>Srovnávám kolečko váhy, třikrát se převážím, balancuji, přenáším rovnováhu z nohy na nohu a poslouchám aniny nadávky. V nejlepším případě mám 53 kilo. Nechápu. To snad opravdu nabírám svaly, zadržuji vodu nebo je to tím, jak nechodím v poslední době zas na wc? Bříško mám pěkně nafouklé a taky mě pobolívá. Ale znám se tak dobře, co se týče proměn mé postavy, tloustnutí zpozoruji třeba i smyšlené. Prostě tentokrát vím, že jsem zhubla. Volnější oblečení přece není výplod fantaze? Asi už mi šibe. "Ne asi, ty TLUSTÁ krávo!"</div><div>Od včera, co jsem měla chuť podlehnout v obchodě (po zprávě o době trvání a ceně opravy pc) příšerné chuti na sladkosti se děsím být blízko jídla. Sahám po čokoládových hoblinkách a zase je vracím. Dnes nemůžu ani jednu, nezvládla bych to a snědla všechny. Dávám si kávu se spoustou umělých cukříků. Falešná sladkost. Samá náhražka je ten můj život. Co mi vlastně nahrazuješ, Ano?</div><div>Kolem jedné se dostávám ke stolnímu pc, které na chvíli zprovozní a zřístupní mi pracovnu, jen abych rychle vyřídila své školní povinnosti. S nejvyšší rychlostí a obezřetností pro Vás naklapu stručný článek o své situaci a za chvíli se jedu sejít s Michalem, který mi má přivést náhradní notebook.</div><div>Je na tom mnohem hůř než já, snažím se ho povzbudit. Naboural svoji novou Lagunu. Při couvání si nevšiml kusu lžíce od bagru. Blbý úhel prý. Vím, jak umí couvat. Večer předtím, jsem mu dala jeden svůj hypnogen. Nikdy nezkoušel prášek na spaní. Účinek-tedy spánek má přijít do půl hodiny a nemá se oddalovat a taky spát míň jak 7 hodin, hrozí pak zmatenost. Ještě asi ve tři ráno mi psal podivné vzkazy, jak se mu báječně houpe klávesnice a jestli si zahrajem na pravdu-dost jsem toho litovala. Pak nějáké klikyháky. Tvrdí sice, že ráno byl úplně v pořádku a že prostě měl smůlu se slepým úhlem, ale cítím se víc než provinile.</div><div>Do dvou dvou hodin odpoledne, kdy jsem vyjížděla, jsem snědla kůrku z jednoho pečiva, trochu vařené brokolice a asi 1 a půl proteinového dietního plátku. Přesto jsem nafouklá, mám v žaludku cihlu a bolí mě ještě, když se s Michalem v osm loučím.</div><div>Kocour i čivaváci mě nadšeně vítají. Nakrmím je a podělím dobrotoami, co jsem odpoledne nakoupila ve Zvěrokruhu. Kocour dostane míček s rolničkami. Pejsky beru na dlouhou procházku. Obléknu jim i oblečky. Velký čivavák Mickey má sportovní šedobílý dress, připomínající tepláčky a mikynu s kapucí. Malá krémově bílá Melvin chodí vyšňořená v huňatém růžovém outfitu. Na zádech má stříbrný motiv korunky a na její kapucce nechybí roztomilá ouška. Vypadá jako takové prasátko a je k nakousnutí! Já mám z města legíny, které k nerozeznání imitují tmavou džínovinu, ale jsou báječně uplé. Jako druhá kůže-skinny<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-laughing.gif" alt="Smějící se" title="Smějící se" />. V kombinaci s černými kozačkami a sportovní černou adidas bundou do pasu si příjdu výborně. Ještě černé rukavice a bílá šálka, abych nezmrzla a jdeme se všichni stylově podívat vyzdobené předzahrádky místních rodinných vilek. Mám pocit, že na zlaté světélkující soby na mechu a stříbrné lední medvědy se budu jako závislák chodit dívat i až mi psíci odjedou<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Mrkající" title="Mrkající" /></div><div>Doma je mi pak konečně jasnější nezvladatelná chuť na sladké, váhový výkyv i divná bolest břicha. Dostala jsem TO!</div><div>Zase. Minulý měsíc jsem naráz dost vykrmila se a konečně po 2 letech a namáhavém léčení v péči specialistů se mi vrátila menstruace. Měl to být obrovský úspěch. Máma málem brečela radostí, lékaři gratulovali. Já se vzdala. Opravdu se od té chvíle nezřízně přežírala, zvracela a odmítla svoji žeskost. Psychicky jsem až takový návrat ke zdraví nezvládla. Plná jídla, odporu sama k sobě, s pocitem špinavosti a puncem viny...začala jsem zase s anou.</div><div>Chci být jednou matkou. Ale nechci ženské proporce. Chci být útlá a éterická. Jak se smířit s mateřskou oblostí, měkkostí a plnými tvary? Miluji prázdno. Propadám se do něj... Dost možná se v něm topím...</div><div><img width="184" height="275" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/888/545/b4ec798fba_81689509_o2.jpg" /><img width="194" height="259" src="http://nd05.jxs.cz/163/375/c168726f69_81689508_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>PS: Psal Michal, rád by viděl ten můj zvěřinec. Problém je, že pokud sem přijede IDSkou, bude nadmíru hloupé ho nepozvat dál. Je to moje zásada, obrana...nevím, co vlastně-nikdy si muže (a nejen muže) nevodím domů. Nerada dávám nahlédnout komukoli do soukromí. Málokterý kamarád se dostal do této osobní zóny.</div><div>Kromě břicha mě teď bolí i hlava, jak se namáhám vymýšlením výmluv. Chvíli pro Michala. A pak zas pro sebe<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-undecided.gif" alt="Nerozhodný" title="Nerozhodný" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1112/bumerang http://fleuretka.blog.cz/1112/bumerang Fri, 02 Dec 2011 01:52:18 +0100 <div>Moje milé, nejmilejší!</div><div>Nebudu to protahovat, protože jsem poměrně pod časovým tlakem. Na sepsání článku mám jen chvíli a to ještě doufám, že do pracovny, kdy překotně datluji do klávesnice nevběhne otec-zkontrovat, zda opravdu zabírám jeho místo, abych se dostala na školní IS. Inu, pravda...hodí se to před zkouškami, když se potřebuji učit na pěkně těžký zápočet (formou e-learningu), aby mi odešel notebook<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-cry.gif" alt="Plačící" title="Plačící" /> Nejhorší je, jakým způsobem....vyzkratoval. Myslela jsem, že přestala fungovat nabíječka. Když mi ve specializované prodejně vyzkoušeli všechny koncovky nabíječek a podívali se dovnitř, zkonstatovali jen, že na vině této těžké poruchy je neidentifikovatelná tekutina. Neidentifikovaná a velmi agrasivní.</div><div>Myslela jsem, že se propadnu hanbou. Kocour. Kdoví kdy, to spáchal...však já nepořádník věčně nechávala otevřený monitor a kazisvěta Ufouna bez dozoru. Teď budu mít tedy pěkně chudé Vánoce. A bez notebooku než se vrátí z předražené opravy, budu nejspíš až do nich.</div><div>Drahé, vyznáte se prosím někdo v informačních technologiích? Já jako technický antitalent vážně nevím, ale Michal se mi nabídl, že mi půjčí jeden ze svých notebooků. Zachránil mě, měla jsem ohromnou radost, že je problém vyřešen. A pak mi došlo, že se zabývá IT a pokud se vyzná, tak pro něj asi nebude problém vyhledat si, co jsem na jeho PC dělala? Opravdu bych nerada, aby se dozvěděl o mém blogu (nestačil by se divit), ale zase být sama?! <img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-surprised.gif" alt="Překvapený" title="Překvapený" /></div><div>Byla jsem bez Vás den a i když jsem Vás našla teprve nedávno-přišlo mi to jako věčnost. Ani se neptejte jakou nehoráznou chuť jsem včera měla všechno zabalit, nakoupit si kupu sladkostí a už nikdy nevylézt z postele!</div><div>Naštestí jsem odolala a šla se projít s pejsky a tím mým pěkným spolužákem, co se přistěhoval. Bylo to fajn, ale doma jsem děkovala prozřetelnosti, že jsem si zrovna donesla prášky na spaní...</div><div>Musím končit, snad mi někdo poradí, jak s Vámi být v kontaktu a zahladit potom stopy. Každopádně na FB se budu vyskytovat normálně.</div><div>Jídlo držím, ale nervy mám pořádně na pochodu. Do konce týdne nebudu radši ani riskovat hladovky, moc si nevěřím, že bych to bez podpory ustála.</div><div>Omluvte překlepy a chybky...spěchám. Ani komentáře, mé nejmilejší čtení, nestihnu projít<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-frown.gif" alt="Zamračený" title="Zamračený" /> Snad už večer...</div><div>Pa krásky<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-kiss.gif" alt="Líbající" title="Líbající" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1112/fatal-error http://fleuretka.blog.cz/1112/fatal-error Thu, 01 Dec 2011 13:55:48 +0100 <div>Zdravím Vás drahé,</div><div>jak jste vykročily do nového týdne?</div><div>U mě se snad daří vše podle plánu. Včera jsem hadovku s menšími obtížemi zvládla. Nejhorší je kupodivu opravdu ráno, ihned po probuzení, kdy jsem zvyklá okmažitě se najíst. Mám tak pevně vštípeno, že den je třeba začít rozjetím metabolismu, že jde spíše o psychiku. Každopádně, syrovátku vyhlašuji královnou dietních nápojů, protože mi při ní opravdu nemám hlad ani chutě. Teplá úprava s trochou odtučněného kakaového prášku a diabetickým sladilem, je dokonalá lahůdka, která dodá zanedbatelné množství energie (méně než mléko do 1 kávy) a zřejmě díky obsahu kvalitních bílkovin na velmi dlouho příjemně zasytí. S pár šálky denně by mi nedělo problém nejíst mnohem déle, ale myslím si, že to není nutné a hlavně výhodné. Nezbývá mi k hubnutí zase tolik kilo a nechci sebe ani tělo zvykat na hladovění... Neměla bych. Ana se při této mé úvaze rozchechtá. (Místo, aby vzteky vyloženě řvala.) Asi ani jedna z nás síle mého logického přesvědšení zcela nevěří. "Dobře kočko, prostě si to prozatím zkoušíš, jestli tě hadovka neude duhý den nutit k přejedení." Ana má docea úlisný hlásek: "Zítra se můžeš jen zkusit přidat k těm holčinám, co se pravidelně postí. Minulá středa byla na první pokus fajn, ne? A jak jsi na sebe byla pyšná. " Což od ní vyzní trochu pohrdlivě, jako by nebylo na co. "A vydržet přece nemusíš celý den-vůli stejně moc nemáš!" tne pohotově do živého. "Zato špekových zásob, které by ti mohly náhodou za ten den ubýt...tak co?" Nemá cenu se hádat s hlasem v hlavě, alespoň ne teď. Stejně už tuším...</div><div>Dnes jsem vstala brzy a již najíždím na obvyklý režim. S tím, že se budu šetřit a do 400Kcal zařadím spíše lehce stravitené bílkoviny z méčných výrobků (typu cottage), umírněně i trochu pečiva a na zeleninu si dám tentokrát opravdu pozor a šetrně ji připravím v páře.</div><div>Piji hrneček teplé syrovátky, a z mističky si dávám trochu jemného cottage sýra, ke kterému si za odměnu po postním dni místo pečiva dopřávám jednu celou solenou tyčinku s kmínem. Čivavky i kocour ještě nepřepli z nočního režimu a po různu se ke mě tisknou svými teplými zvířecími tělíčky. Vstávat mi stačí kolem osmé. Vychutnávám si tu chvilku klidu."Tak snad tu tyčku nemusíš sníst celou, nejsi přece prase, aby ses cpala jen kvůli chuti?!"</div><div>Díky, Ano=(</div><div><br /></div><div><img width="309" height="224" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/973/615/697775180a_81689507_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><img width="327" height="208" src="http://nd05.jxs.cz/583/208/6fbc9e6f87_81689511_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Jinak se dnes hodám po cestě na fakultu (kam se mi v té zimě a s tím, že mám doma smečku vůbec nechce) stavit k lékařce pro další tabletky na spaní. Ono je mi vážně líp, když s nimi naspím alespoň těch 5 hodin.</div><div>Ale zas se cournu po městě, popravdě...je příjemné jít zachumlaná v šále a ruce si zahřívat o horké coffe to go. Vnímat tepající život kolem a občas ucítit TY pohledy. Všímáte si taky různých náznaků? Dlouhé uznalé pohledy mužů, rádoby nevšímavé sjetí jako rentgenem od nepřejících žen a někdy naopak od těch Vám podobných záblesk čehosi jako spiklenectví?</div><div>Vyrážím, jsem dlouhovlasá dívka v černém s velkou bílou šálou, ta skinny, tak na mě zamrkejte až se potkáme!</div><div>Pa, zlaté moje<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-kiss.gif" alt="Líbající" title="Líbající" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/diky-za-kazde-hezke-rano-mila-ano http://fleuretka.blog.cz/1111/diky-za-kazde-hezke-rano-mila-ano Tue, 29 Nov 2011 08:18:36 +0100 <div>Milé spolubojovnice,</div><div>jsem velmi ráda, že Vám mohu uřímě říci (a věřte ,že to neříkám vůbec často), jak mě je zrovna v této chvíli fajn<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-cool.gif" alt="Úžasný" title="Úžasný" /> Po zamlženém a zamračeném, ale provýletovaném zimním dni.</div><div>Teď sdílím postel nejenom s kocourkem Ufounem (s výrazně většími ušima a očima), ale i s čivavákem Mikeym (pro roztomilý podkus a trochu vznětlivou povahu přezdívaným Fricek) a velmi malou a (oproti tomu, že má omylem jméno v mužském rodě), velmi ustrašenou čivaví slečnou Melvinem, která mi mimochodem zrovna vemi příjemně prohřívá pod dekoou teplým psím tílkem záda. Melvin je schovaná asi, aby neviděla kocoura, který ji nezměrně děsí. Zuřivý čivaví bojovník a kočkoproháněč Mickey mi leží přes pravou nohu a velkoryse předstírá, že nevidí Ufouna, který je od něj asi 20cm a zabral si místo vedle nohy levé. Je tu klid. Zato přes den se smečka srovnává, každou chvíli jedno zvířátko nahání druhé a pronásledovaný, pronásledující i zbývající mazlík při tom vydává hlasové projevy takové intenzity, že mám občas obavy, aby některý soused nepodlehl nutkání hlásit podezření na týrání. Když se, ale radují z procházky, vděčně nechávají nacpat do legračních, ale teplých oblečků, mazlí se nebo jim tečou žgryndy u plné misky...jsou všichni stejně k zulíbání.</div><div>Hlavně jejich zásluhou jsem příjemně vyplnila den. Moje jídlo se snažila tolik neřešit a dokonce přidala až na 500Kcal-protože jsem chtěla doplnit živiny a trochu rozpumpovat metabolismus před zítřejším očistným dnem.</div><div>Hladovku 2 hodlám zase zvládnout s pomocí Vás blogerek, FB komunity a se zkušenostmi vlastními i převzatými od Vás. Tři malé šálky syrovátky proti úplnému zastavení trávení a zpomalení metabolismu a na podporu detoxikace si ponechám=) Doufám, že nezklamu a také, že se mi povede lépe den po postění najet na režim, bez urputných bolestí břicha.</div><div>Snad, když to vše budu dělat co nejvíce důsledně a více v klidu-odrazí se to na postavě i na váhových úbytcích.</div><div>Máte někdo radu, jak často a v jaké intenzitě asi zařadit půst, abych se výsledku konečně dočkala? Dost by to podpořilo moji motivaci<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-smile.gif" alt="Usmívající se" title="Usmívající se" /></div><div>Krásné pondělí a ať se Vám týden vydaří podle Vašich představ!</div><div><img width="342" height="256" src="http://nd05.jxs.cz/241/626/7d45645152_81641945_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/do-boje-s-elanem-nad-ranem http://fleuretka.blog.cz/1111/do-boje-s-elanem-nad-ranem Mon, 28 Nov 2011 03:53:43 +0100 <div>Krásné a nejkrásnější,</div><div><br /></div><div>děkuji ještě jednou všem za to, jak mě držíte. Teprve teď mohu napsat, že jsem s Vaší podporou něco překonala. Sama sebe. Nadávky any. Útoky mii v podobě myšlek typu-vždť už je to stejně jedno. Ano, nezhubla jsem za ten (necelý) týden-na váze. Ale dohromady mám za 10dní dole 4kg, takže bylo pravděpodobné, že pokud má jít úbytek hlavně z tuku, nemohu takovým tempem pokračovat.</div><div>Kolik mi to dalo přemáhání se dnes jen nepřejídat a nezvracet, jak bylo těžké vejít se do 400Kcal. A co mě dostalo? Když jsem od jedné z Vás, mé milé, dostala úplně stejnou radu, kterou jsem noc předtím poslala jiné podobně zoufající osůbce. Týkala se mimochodem toho, že začít se dá kdykoli ihned a ne až od zítřka a kolik Kcal by huboucí jde-li o mě...nic neplatí, jsem marná, ztracená. Predisponovaná k tloušťce, samotě a hladovění. Co na tom, že se následně přejím a možná udělám další šílené věci, abych si svoji neschopnost dokázala? STOP!</div><div>Motto od TEĎ: "Nepolevit ve snaze a nestát často na váze!"</div><div><br /></div><div><img width="371" height="251" src="http://nd05.jxs.cz/299/959/7f754f3331_81641947_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Jinak jsem nakonec, i když velmi velmi těžko, jídlo zvládla. Za vydatné podpory-na blogu a především FB komunity , protože na blogu jsem nechtěla být hysterická a otrvaovat negativní energií další blogerky. Ale bylo to na hraně, subjektivně jsem selhla Xkrát... Ana od raního vážení řvala nebo úplně mizela, jako trucující dítě. Nakonec jsem se na těch 400Kcal a dokonce dobrého složení jídla zastavila a v pravou chvíli pak odjela s Michalem na procházku po Stánský skále (už za tmy s čelovkou=D). Poté pro čivaváky na hlídání (to mě taky dost mrzelo-kamarádka se někde dost opila a nejen, že je nedovezla v 7 ráno, když už jsem měla i vážné obavy, odpověděla teprve s pláčem, že se moc omlouvá, má depresi a morální kocovinu...bylo 18:25.</div><div>Důvod pít měla vážný, dozvěděla jsem se, když jsme čivavy přijeli s vyzvednout. U něj na plátně jsem i s pejsky konečně zkoukla ve špičkové kavalitě posledního Harryho. Pak jsme na na tu velikou plochu přepojili google aplikace a vybírali, kam se zajedem podívat. Vypadá to, že do Švýcarska a na moji žádost to vezmem přes Amstr, kde jsem ještě nebyla. Proč je ten kluk tak fajn? Nejsem rozmazlená a nevybírám chlapy podle výše konta. Měla bych proto, ale hned teď odmítnout a přijít i o možnost, že by se ten vztah dal na základě toho, že si relativně rozumíme vypěstovat? Cestou domů se snažím na to nemyslet.</div><div>A teď po naspané hodině a dni plném nervů usínám v posteli plné zvířecích čumáčků a s myšlenkou na Vás.</div><div>Díky, že jste!</div><div><br /></div><div>PS: Jsem opravdu vyřízená, zítra se snad rozepíšu trochu podrobněji<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-kiss.gif" alt="Líbající" title="Líbající" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/novy-clanek http://fleuretka.blog.cz/1111/novy-clanek Sun, 27 Nov 2011 03:11:35 +0100 <div>Včera...pardon dnes jsem záměrně nad ránem nepáchala žádný článek. Chtěla jsem přidat výsledek svojí snahy. Nějakou pěknou cifru. Vlastně jakoukoli cifru. Samosebou nižší než tu posledně.</div><div>Nacvičený postup. Jedno chodidlo, došlápnout, panebože!, už s druhou nohou ve vzduchu vidím, že mě váha asi nepotěší, stojím na váze oběma relativně rychle a hned zas slézám. 54ka se mi rozmazavá před očima. Hlady sice od včerejších 15:30 a paření na kávě a light cole (s tím, že jsem čas na monitoru před usnutím naposledy kontrolovala v 6:37 ráno), možná šilhám, ale spíš se mi do očí tlačí slzy lítosti a bezmoci. Jsem neschopná! Ana řve: "já ti to říkala, nežer!" "Jsi prase, nechutné vyžrané prase bez nějáké vůle nebo disciplíny." Trochu ubere grády a naopak pdá na pohrdlivém tónu. "Jo, tak dáma si myslela, že ušlechtile trpí hlady? Pěknou pí**!" Ví, jak se snažím nepoužívat vulgarismy a na pořádně hlasité a protáhlé pí*e, si dá obzvlášť záležet. "Vidíš to?!" přisazuje, aby přešla ve strhující crescendo: "Ne-scho-pná." Slabikuje. "Ne-scho-pná! Nes-scho-PNÁ! Ne-SCHO-PNÁ! NE-SCHO-PNÁ!!!"</div><div>Ručička je posunutá, všímnu si konečně. "Ne-schop-ná!" Přetáčím ji zpět, jako bych doufala, že mě to jasné kilo spasí. "Ne-schop-ná!" Opět, ještě s posvátnější hrůzou opakuji proces postupného lezení na váhu. "Ne-schop-ná!" Jako by to byl výstup na Everest. "Ne-schop-ná!" 53. "Ne-schop-ná!" Jsem tam, kde jsem byla. "Ne-schop-ná!"Nic nestačí k tomu abych SE posunula. "Ne-schop-ná!"</div><div>Neschopná...souhlasím s anou.</div><div><img width="193" height="261" src="http://nd05.jxs.cz/772/922/8a68408fcd_81613155_o2.jpg" /><img width="347" height="260" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/228/332/f23140e3bf_81613254_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/ne-scho-pna http://fleuretka.blog.cz/1111/ne-scho-pna Sat, 26 Nov 2011 09:23:17 +0100 <div>Vy, které jste mi oporou=)</div><div>Všem děkuji za podporu. Nepomyslela bych si, že s ní půjde vše o tak MOOC lehčeji.</div><div>Kdybych hned ráno pročetla pořádně i Vaše rady, jak začít po skončení půstu jíst<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Mrkající" title="Mrkající" /> Místo toho jsem měla radost, jak nemám hlad...a večer po příjezdu ze školení se naplácala, že jsem myslela, že mi praskne žaludek. Nesnědla jsem asi tak moc-jen je asi ještě stažený a zelenina se mu pranic nelíbila. Úlevu jsem nemohla najít ani na WC, protože opravdu radši trpět bolestí než se sbližovat s miou. O několik hodin později jsem se alespoň vybičovala k zoufalé akci, aby mi slehlo.</div><div>Běh je druh pohybu, při které se člověk nebo živočich pohybuje pomocí končetin takovým způsobem (převážně větší rychlostí než při jiných způsobech pohybu), že v určitých fázích pohybu se žádná z končetin nedotýká povrchu, po kterém se pohyb vykonává (narozdíl např. od chůze nebo plazení). Mé podání běhu dnes tuhle definici totálně popřelo<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-laughing.gif" alt="Smějící se" title="Smějící se" /> Před lidmi se stydím, takže jsem běžela polňačkou-ve tmě a mlze, rychlostí závodního hlemýždě, moje břicho neustále vydávalo odporné zvuky, jako by mi v útrobách něco velkého čvachtalo a několikrát jsem měla takové nutkání na zvracení, že jsem musela zastavit. Aspoň, že si to užil pes.</div><div>No a jelikož je to od operace můj první pohyb-alespoň vidím, jak jsem na tom s tím, čemu jsem dřív říkala fyzička. Začínám opět se sportem, kdo se přidá?</div><div><br /></div><div>PS: Hodila jsem své znechucení vlastní neschopností na FB a Michal mi napsal, že začne běhat se mnou.</div><div>Jeho nejlepší kamarád a šéf bydlí kousek ode mě, ten mě přemlouval, ať jdu běhat znovu s ním. Nebo zítra. Nemám čas.( Na něj.) Pak, že se tedy večer uvidíme na diskotéce, které dělají společně s Michalem reklamu. Na to společně s Michalem dal dost důraz a pak začal něco o tom, že mi to vysvětlí, ale ne tady přes FB. To zas bude.</div><div>Zdeněk, ten můj krásný spolužák z ročníku se zítra dovybalí a bude bydlet kousek ode mě. O víkendu se chce vidět, ale nemůže pít-má prý něco fotit. (Jako být focen.).</div><div>Jen netuším, co zítra provedu s obědem. Michal mě zve a já se už spoustu dní vymlouvám<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-frown.gif" alt="Zamračený" title="Zamračený" /> Navrhl všechny drahý a gurmánský restaurace, pak řek, že klidně bio nebo na salát a nakonec se zeptal, co bych jedla doma. Tak mě nenapadlo říct nic lepšího než brokolici. Prý zjistí, kde ji dělají. Nechci brokolici, které jsem přejezená za těžké prachy a politou máslem. Už vůbec ne smaženou. Nechci jíst jídlo u kterého neznám složení a stydím se jíst před někým. Hlavně prostě nechci jíst<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-cry.gif" alt="Plačící" title="Plačící" /></div><div>A taky tuším, že na rozsvěcování stromku na Svoboďáku se potkáme zase všichni.</div><div>Diskotéka, to nemám sílu promýšlet. Já ublížit nechci nikomu. Michal je super kluk se kterým toho můžu spoustu uvolněně podnikat, Zdeněk je citlivej kamarád a moc krásnej chlap (který se snaží, ale moc si netroufá), Ondra mě přtahuje inteligencí a chemií mezi námi, ale to ke vztahu nestačí...</div><div>Aspoň, že mi kamarádka doveze v 7ráno po té diskotéce na hlídání čivavky, ty mne snad uklidní ať se to vyvine jakkoli, těším se na ty velké knoflíkové oči, vyplazené jazourky a měkoučké chlupaté teplo v posteli=)</div><div>Bolí mě břicho. Nechci jíst ozývá se ana. To bude víkend!</div><div><br /></div><div><img width="625" height="469" src="http://nd05.jxs.cz/563/489/cdb3404dd9_81592308_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/za-cim-behame http://fleuretka.blog.cz/1111/za-cim-behame Fri, 25 Nov 2011 01:25:32 +0100 <div>Moje milé krásné,</div><div><br /></div><div>odpusťte mi prosím kostrbatost tohoto článku. Zítra velmi brzy vstávám na celodenní školení na tu telemarketingovou brigádu=( A tak již mám v sobě prášek na spaní a nejsem schopna se exaktně vyjadřovat.Tak ve zkratce než usnu=D</div><div>Jsem štastná, že jsem to vydržela...hlad jsem téměř nepocítila a měla i dobrý denní a večerní program.</div><div>Zaspala jsem, takže 10min do odjezdu busu (na ranní hlad,který mi jediný dělal starosti nebyl tím pádem čas). Studium proběhlo v pohodě a pokecu se známými z fakulty a pak mi Michal nabídl odvoz na kafíčko a domů. Malý šálek syrovátky a chvíle doma a zase s Michalem na kávičku a do planetária (jak mi v bříšku škrundalo v občasném tichu=D) Potom jsme zajeli do coctail baru na zelený jasmínový čajík. A ted si ještě dělám čaj dietní s přidaným pravým zázvorem, at´se pěkně pročistím. Ana je ve svém živlu. Radí si tohle zapamatovat a být šťastná bez potřeby toho hnusného jídla, co nejdýl. A já-jak je mi lehounce a přitom se cítím energická a silná...vůbec nemám chuť ráno začít jíst=( Uvidím...</div><div>Zas ale abych nezpomalila metabolismus, tak bych už něco malého zařadit měla? Nebo tušíte, jak dlouho se vyplatí nejíst, aby to mělo jen pozitivní dopady na váhu a zdraví a dalo se pak co nejlíp navrátit k "normálnímu" , v našem případě minimalistickému režimu?=)</div><div>Všem MOC děkuji za rady a dnešní podporu, které mi pomohly překonat strach=) Zvládla jsem to díky tomu, že jste mi věřily<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-kiss.gif" alt="Líbající" title="Líbající" height="19" width="19" /></div><div><img width="259" height="194" style="float:right" src="http://nd05.jxs.cz/517/479/bedb2900ac_81487825_o2.jpg" /></div><div><img width="259" height="191" style="float:left" src="http://nd05.jxs.cz/431/211/a781fa4f6c_81487826_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/hladova-stastna http://fleuretka.blog.cz/1111/hladova-stastna Thu, 24 Nov 2011 01:01:49 +0100 <div>PS: O své obavy, jsem se nakonec podělila po FB, nevím, jak k tomu vlastně došlo, ale... s Michalem=D Samozřejmě jsem mu neřekla, že chci držet hladovku kvůli postavě, ale že jsem se vsadila (ano, je to přece taková sázka sama se sebou) a bojím se, že to nevydržím a prohraji. A on mi normálně řekl, že bude se mnou držet basu a hladovět taky. Takže další podpora. Jen se cítím provinile, ten kluk mě má asi doopravdy rád. Každopádně mě to vede k zamyšlení, že si zasloužím někoho jako je on a měla bych mu dát šanci. Když je dost možná jediný problém, že ten kluk žádný problém (narozdíl ode mě) nemá. Umí se chovat, stojí na vlastních nohách (zajištěný nadprůměrně dobře), je glantní a pozorný, zároveň je v něm kus kluka a je s ním sranda. Jen malou jiskřičku, kdybych tak v sobě uměla vykřesat...</div><div>Zároveň se blízko ke mě zítra stěhuje nejhezčí spolužák z vejšky. Všechny spolužačky mi závidí jeho přízeň, nicméně mám pocit, že on je přecitlivělý...snad jako já, možná mi příjde trochu až metrosexuální a hlavně ještě není tak nějak vyzrálý. Máme spolu takový kamarádský až hraniční vztah-oba o sobě dost víme, tušíme jak jsme oba zranitelní a on ví, jací kluci se kolem mě motají. Vlastně mi sám, když jsme popíjeli řekl, že by si rád troufl, ale že není moje liga. Čímž docela romantickou chvilku absolutně zabil=( Bydlím ve vesničce sice hned u Brna, ale studenti hledají byty ve městě, takže mám pocit, že to něco znamená. Každopádně se s ním teď častěji stýkat bude ještě zajímavé...</div><div>Michalův nejlepší kamarád mě dneska potkal se psem, zdálo se mi to, nebo jsem měla z výrazu záměrně vyčíst "němou výčitku"?</div><div><img width="588" height="436" style="vertical-align: baseline;" src="http://nd05.jxs.cz/819/459/14442d8621_81415579_o2.jpg" /></div> http://fleuretka.blog.cz/1111/ps http://fleuretka.blog.cz/1111/ps Wed, 23 Nov 2011 02:46:22 +0100