Krásné Vánoce, mé překrásné spolubojovnice!
Déle jsem tu nebyla, protože jsem vůbec nestíhala. Po vzpamatování ze zákroku mě čekala spousta školy a především termín odevzdání semestrálky, kterou jsem musela celou rychle splácat. V jídle pak v kombinaci s rozhozeným jídelníčkem a půstem před zákrokem přišla docela krize...po náletu na cukroví a následné děsné z depce, jsem si dokonce před obávanými svátky vzala ve středu první zlaté vajíčko.
Jela jsem po něm jako motorová myš-od sedmi ráno, do osmi večer jsem uklízela a vypila jen pár káv. Pak jsme jedla jako vždy. S Michalem jsme dokonce byli na obědě (parádně jsem se zasytila na úplně celý den skvělými krevetami, ráčky a dušenou zeleninkou.)
Až dnes si radši v obavách z cukroví vezmu další tabletku. Ale vzhledem k tomu, že mi při večeři bylo blbě plně zhruba z jedné hranolky...tak nejsoi ty obavy letos prvně až tak velké.
S Michalem je to fajn. Myslím, že to má docela dobrou šanci se posunout, protože sám je fajn a je mi s ním dobře=)
Doma mám uklizeno, pesani a kočka jsou mí zlatí společníci a rodina? Byla jsem u psycholožky a promluvila si pak s mát-nesmí se zmínit o jídle ani mé postavě a má respektovat mé odlehčené štědrovečerní menu a to že si vybrané cukroví zamrazím a sním postupně. Navíc jdu večer s Michalem na party, tak i tu večeři hodlám vytancovat=)
Takže...ony by tyto Vánoce mohli být POPRVÉ sice radši s opatrností a bez velkých očekávání...ale relativně klidné?
Ženy, nechápu to, ale od včera jsem v cíli. Když na mě koukla ta 50tka...málem jsem začala skákat radostí už na té váze=D
som rada, že si jedna z mála, ktoré to dokázali a som zvedavá ako to pôjde ďalej...
Chce se mi brečet. Od rána je to, že sem moc hubená a že nejím a to to ani není moje pokrevní příbuzenstvo a zajímá se víc než vlastní matka...nepochopím...Ale i tak se držím toho, že do nového roku vejdu s 50...no možná 49 kily...Drž se krásko a šťastné a veselé 
Matylda | 
kde jsi ho sehnala proboha?
Zde hledá
A co dál?