Tento blog není o zdravém životním stylu! Je o mě a mém životě s anou. Nikoho nepodporuji v rozhodnutí vypěstovat si anorexii. Zároveň budu respektovat volbu těch, kteří si anu pustili do života, stejně jako já. O to stejné prosím i ostatní návštěvníky tohoto blogu.

"V tom"

7. prosince 2011 v 4:18 | Fleuretka
Milé moje,
dnešek shledávám jedním z těch dní, které sice nejsou ničím výjmečné či až tak jedinečné...ale právě pro svůj relativně klidný a stabilní průběh, je pro mne ojedinělým zážitkem. Jako každý strávený v relativním příměří mezi slábnoucím zdravým já a Annou.
Plakala jsem jen ráno. "Ano, tati, opravdu jsem si za ty peníze koupila jídlo! Jen jsem prostě ztratila účet. No, ty potraviny už sice taky nemám, ale víš, kolik taková zdravá strava stojí?" Proč jen mi nevěříš?
Naštvaně odcházím a jestli jsem si do té doby nevšímala, jak mi pramínky slz zbytkem včera špatně odlíčené maskary vykreslují na tvářích černé stružky, u sebe už tisknu psíky a vědomě bulím jako želva.
Že ve mě naši pořád nemají důvěru, i když jsem se tolik snažila. (Velmi podstatný je v druhé půli souvětí ten minulý čas.) Že bych tomu sama ráda věřila. Že jsem vyhládlá a přecitlivělá. Že zase lžu. Že, že, že... A co víc-vždyť jsem se jen kvůli pitomé hádce s otcem nestila nalačno zvážit, jestli mám pořád "svých" (jak rychle si dokážu přivlastnit něco tak abstraktního jako číslici) 52.
Přes den, je to už fajn. Jím málo, zdravě a chutně. Ana si po včerejšku nějak výjmečně nestěžuje. Na co taky, při zdravé stravě a...koncentráčnické porci? Příjemné je, že po hladovce nabuzené chuťové pohárky vyhodnotí i suchou kůrku jako manu královskou.
Mezi lidmi se kterými se potkám a mnou je dnes zvláštní předěl. Oblévá mne fluidní "cosi" a činí mě nedotknutelnou. Skrz jeho stěnu ke mě nikdo neprohlédne. Hýčkám si ten pocit, že já se naopak dokážu beze strachu přiblížit komukoli. Na fakultě. S Michalem na kafču. Při dalším jednání s rodiči, které svojí naráz vyrovnanou řečí opět dovedu tam kam Anna potřebuje-tedy k víře v pokračování mého odpovědného uzdravování. Z nějaké další debaty s Petrem je mi dnes spíš do smíchu, popovídám si s ním u kávy a po chvíli se vytratím s výmluvou, že musím nakrmit věrný zvěřinec a pokračuji na další zcela stejně nezávaznou schůzku s Michalem.
Vždyť já na ně začínám koukat jako ON! (To mi dochází teď, zároveň s dopsaním samotné předchozí věty.) Téměř nadřazeně. On, ale s druhými Petr manipuluje účelně. Se sobeckým většinou podnikatelským záměrem. A já?
City druhých potřebuji. Nebo alespoň jejich čas. Nezůstanu přece sama-s jídlem!
To Anna je přeci-narozdíl ode mě-ta sobecká! Marně se ji teď snažím od myšlenek vlastního já oddělit.
Tuším, že jsem opět "v tom".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dumpy Dumpy | Web | 7. prosince 2011 v 6:31 | Reagovat

tohle jsem potřebovala,děkuji :,-*

2 Matylda Matylda | Web | 7. prosince 2011 v 7:07 | Reagovat

Dík za radu s tou čočkou ;) Opět skvěle napsaný článek.. to že jsi "v tom" není správně, neohlídáš hranice, kdy máš zastavit.. ale je to fajn pocit, mít to zase pod kontrolou,viď? S nadhledem Ti mohu říci, že ti to ublíží, budeš mít deprese apod. ale ze strany podobně nemocné blogerky vím, že Tě to naplňuje.. přece jen je to ?jediná? věc, kterou máme.. S manipulací mám také dobré zkušenosti :-D občas si to ale vyčitám..

3 charlotte charlotte | Web | 7. prosince 2011 v 10:52 | Reagovat

myslím, že tvé články by daly nádhernou knihu... jak nádhernou to je podle každého pocitů. (doktorům a "zdravým" lidem neovládaným osobou v hlavě by jistě tak nádherná nepřipadala..)

4 ThinLucy ThinLucy | Web | 7. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

Však já nezvracela z výčitek, ale právě proto, že sem se to rozhodla vycvičit prakticky hned po konzumaci takže se mi udělalo tak blbě, že to prostě muselo ven.Humus...nikdy více.A ono ta večeře sice byla relativně v pohodě, ale to bych toho nesměla sežrat tolik, prostě když je v místonsti máma tak mám pocit, že musím pořád něco futrovat aby neměla kydy, šílený.Je to boj, ale my ho vyhrajeme!I když někdy brečíme, hádáme se, lžeme lidem na potkání, ale oni si za to můžou sami.Kdyby nás nechali dýchat, kdyby nám dali víc důvery, ale oni ne.To by nás pak neměli pod kontrolou (což stejně nemají) a to by byl průůůšvih! O_O  :D Někdy je to až komické jak se snaží abys dělala dobrou věc, ale nachápu, že tím můžou jen napáchat víc škody.Drž se krásko, protže kdo to dokáže když né my? ;-)

5 skinny-princess skinny-princess | Web | 7. prosince 2011 v 16:55 | Reagovat

Pekne napísané, zvláštny situácia. Ohľadom toho, čo bude potom- s mojim spomaleným pohybom váhy oboma smermi až tak strach nemám, ale aj tak to ešte nemám doriešené- hlavne ako neísť ešte viac dole....no máme to ťažké:-)

6 unicorn unicorn | Web | 7. prosince 2011 v 17:42 | Reagovat

Skvěle napsaný článek, s těma rodičema to znám, nedá se jim to vymluvit ! :( Drž se:)

7 Saja Saja | Web | 7. prosince 2011 v 22:03 | Reagovat

ja nemám problém s hladom, ten nemám takmer nikdy, to skôr moja chuť nechce prejsť... vždy a všade...
Nechápem, ako môžeš vždy napísať taký krásny a vystihujúci článok! Keby sme pospájali tie články, bola by z toho fakt úžasná kniha :)

8 the-skinniest-bitch the-skinniest-bitch | Web | 8. prosince 2011 v 14:43 | Reagovat

obrazek skvělý)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama