Milé moje,
dnešek shledávám jedním z těch dní, které sice nejsou ničím výjmečné či až tak jedinečné...ale právě pro svůj relativně klidný a stabilní průběh, je pro mne ojedinělým zážitkem. Jako každý strávený v relativním příměří mezi slábnoucím zdravým já a Annou.
Plakala jsem jen ráno. "Ano, tati, opravdu jsem si za ty peníze koupila jídlo! Jen jsem prostě ztratila účet. No, ty potraviny už sice taky nemám, ale víš, kolik taková zdravá strava stojí?" Proč jen mi nevěříš?
Naštvaně odcházím a jestli jsem si do té doby nevšímala, jak mi pramínky slz zbytkem včera špatně odlíčené maskary vykreslují na tvářích černé stružky, u sebe už tisknu psíky a vědomě bulím jako želva.
Že ve mě naši pořád nemají důvěru, i když jsem se tolik snažila. (Velmi podstatný je v druhé půli souvětí ten minulý čas.) Že bych tomu sama ráda věřila. Že jsem vyhládlá a přecitlivělá. Že zase lžu. Že, že, že... A co víc-vždyť jsem se jen kvůli pitomé hádce s otcem nestila nalačno zvážit, jestli mám pořád "svých" (jak rychle si dokážu přivlastnit něco tak abstraktního jako číslici) 52.
Přes den, je to už fajn. Jím málo, zdravě a chutně. Ana si po včerejšku nějak výjmečně nestěžuje. Na co taky, při zdravé stravě a...koncentráčnické porci? Příjemné je, že po hladovce nabuzené chuťové pohárky vyhodnotí i suchou kůrku jako manu královskou.
Mezi lidmi se kterými se potkám a mnou je dnes zvláštní předěl. Oblévá mne fluidní "cosi" a činí mě nedotknutelnou. Skrz jeho stěnu ke mě nikdo neprohlédne. Hýčkám si ten pocit, že já se naopak dokážu beze strachu přiblížit komukoli. Na fakultě. S Michalem na kafču. Při dalším jednání s rodiči, které svojí naráz vyrovnanou řečí opět dovedu tam kam Anna potřebuje-tedy k víře v pokračování mého odpovědného uzdravování. Z nějaké větší vazby k Ondrovi je mi dnes spíš do smíchu, popovídám si s ním a po chvíli se vytratím nakrmit po procházce věrný zvěřinec a pokračuji na další zcela stejně nezávaznou schůzku s Michalem.
Vždyť já na ně začínám koukat jako ON! (To mi dochází teď, zároveň s dopsaním samotné předchozí věty.) Téměř nadřazeně. On, ale s druhými Ondra manipuluje účelně. Se sobeckým většinou podnikatelským záměrem. A já?
City druhých potřebuji. Nebo alespoň jejich čas. Nezůstanu přece sama-s jídlem!
To Anna je přeci-narozdíl ode mě-ta sobecká! Marně se ji teď snažím od myšlenek vlastního já oddělit.
Tuším, že jsem opět "v tom".
Matylda | 
občas si to ale vyčitám..
Někdy je to až komické jak se snaží abys dělala dobrou věc, ale nachápu, že tím můžou jen napáchat víc škody.Drž se krásko, protže kdo to dokáže když né my? 
the-skinniest-bitch | 
Zde hledá
tohle jsem potřebovala,děkuji :,-*