Jsem lehká, lehoučká...někam mě to unáší. Němá výčitka mámina pohledu ( jediný hned prohléne skrz vrstvy tátovy velké mikiny)-naopak tíží jako balvan.
Téměř mi nejde jíst. Vánoce zvládám, protože se k jakémukoli jídlu musím nutit. Bojím se i pít alkohol, víno cucám a výčitky mě nutí občas trošku nenápadně místo upití vylít, pokud je kam. Taková škoda=(
Jeden večer to příjde, mám hlad. VELKÝ, žaludek v bolestivé křeči. Nacpu do sebe u Michala X kousků cukroví a 3 chlebíčky, je mi ze mě špatně. Chci domů, takhle odporná chci být s Anou sama. Vříská na mě. PŘÍLIŠ. Třesu se jako ratlík a doufám, že si toho jak jsem mimo Michal nevšimne.
Kéž by to šlo zaspat! Místo toho si dám v posteli ještě kakao se skvělými perníčky a rafaelem. Kaloricky přesahuji to co jsem snědla za celý předchozí týden.
Nic to nemění na tom, že druhý den váha ukáže místo čekaného šíleného přírůstku 49 kg. A já si příjdu, jako na porážku vykrmené tlusté prase a zároveň se cítím jako ptáče vypadlé z hnízda. Vyhladovělé, bezmocné. Mít se kam schoulit!
Tak to stejně neudělám. Proč dávám přednost studené pevnosti Anina objetí? Dvě přikrývky. Psíci a kocour, ti se nezeptají, nikomu nepoví...
Matylda | 
Snad si v pořádku. 
Zde hledá
Mám pocit, že do toho príliš padáš.. skús sa dať dokopy ide to máš dosť pevnú vôľu to si už dokázala...držím palce dávaj o sebe vedieť a hlavne si na seba dávaj pozor!