Nezávislé

9. prosince 2011 v 4:11 | Fleuretka

Krásky moje!

Tak mám zkrátka v poslední době "štěstí". Mám anu. A je příjemné s ní spolupracovat. Užívat si hlad a při tom nemít téměř žádné chutě, natož potřebu jíst.

Včera si kamarádka přijela pro čivaváky. Vlastně jsem se s ní seznámila přes jejího teď již bývalého přítele (který byl původně přítelem mojí sestry). Monča byla bledá a pohublá.

Už, když jsem si pro pejsky jela byla v depresi. Někdo "od nich" ji nachytal v její velmi dobře placené práci. U tyče. K zaměstnání se jí snažím (co se mi svěřila) nabízet alternativy a ona je z rozličných důvodů nemůže příjmout. Přitom je jediný opravdový. Prachy. V breku mi řekla přesnou cifru kolik vydělá. Ale musí skončit, tohle ponížení prý už neunese. 20 000 nechala opilá za tu noc, kdy ji uviděl ten známý v casinu. Ala zaplatila si kurz na prodlužování vlasů a taky řas...bude to těžké, ale začne žít jinak. Hodně plakala a já ji utěšovala, že to půjde. Odvezla jsem si s Michalem tehdy psíky (protože mi je nebyla schopna přivézt a dokonce jí víc jak hodinu trvalo než se upravila a vylezla z domu). Doma jsem je měla přes týden. Monika se buď neozývala nebo mi volala s pláčem a opilá, jestli mi nevadí nechat si je ještě jednu noc. Co by vadilo? Melva i Mickeyho mám ráda a ona má zatím evidentně problém postarat se i o sebe.

Včera si tedy čivaváky vyzvedla, s tím, že jedeme ještě na večeři a popovídat si. A pak to jelo. Byla přes víkend v nemocnici. Protože se omylem otrávila léky. Ze tří krabiček. "Jsem se vůbec nechtěla zabít. Ale kočko, mělas někdy piko?" Asi jsem koukala dost výmluvně. "Tak to NIKDY nezkoušej! Jako ono je to fajn, ale jsem měla v poslední době takový divný dojezdy a tenhle byl prostě depka. Asi jsem při ní neměla chlastat."

Dozvěděla jsem se, že ji na pervitin přivedly holky, které si jej občas dají po práci a jdou se bavit. Nicméně už se nebaví s ní. Ani její nejlepší kamrádka. Protože jí nepřeje, že není závislá a dopřává si při tom perník častěji.

V rodině to měla těžké. Nedokončené vzdělání. Špatně placené práce. Později dělá v bordelu jen obsluhu, ale...striptérky vydělávají víc. Není to na chlubení. Pochybnosti. Alkohol. Podivné kamarádky. Drogy. Deprese. Pokus-o co, když ne o sebevraždu? Ohrožení života a řada hrozných i ponižujících situací v nemocnici.

A já proti ní včera seděla. Srkala kávu a light colu, zatímco Monča si dávala jídlo. Knedlík a svíčkovou. Prý jí tužší jídlo ještě nesnese, pořád ji po těch prášcích a pumpování bolí žaludek. Křehká blondýnka, která mi vykládá jak je laser zázračný a že mi doporučí kam jít. Obličej prý měla ještě před pár dny samý strup. Ráno se začala "mačkat" a od zrdcadla se jí podařilo odtrhnout, když si všimla, že jde její sestra dávat malou neteř koupat. Bylo to prý přesně po 13ti hodinách.

Nemohu jí pomoci. Ona totiž není závislá. Samozřejmě si zase někdy dá. Byl to prostě pitomej dojezd. Asi nekvalitní materiál. Nebo neměla zůstat sama. Možná příště zkusí zároveň nepít... "Hele, ty na mě strašně zle koukáš, jako bych měla nějakej problém!"

Snažím se jí jemně, ale důrazně vysvětlit, že má. Marně.

Tolik bych jí chtěla pomoci, ale než si vybrat. Buď odmítnu sledovat její jasný pád a tím ho možná alespoň urychlit (jako holky od ní z podniku.) Nebo budu hrát hru, že je vlastně v pořádku a snažit se být pak při ní...až se uvědomí? Nelze čekat, že to bude

jindy než na nejhlubším dně a já mám zatím dobrovolně asistovat jejímu pomalému propadání?

Mám o ni obrovský strach. Cítím se bezmocná. Zrazená. Proč mi to vůbec říkala, když zjevně nemá potřebu (nechat) si pomoci? Je mi jí líto a zárověň se ve mě vzdouvá vlna vzteku.

Smutné loučení. Prosím, ať na sebe dává pozor a vím, že neposlechne.

Možná poprvé mám reálnější nahléd z druhé strany taky na sebe. Cítím vinu. (Dost možná ji někde potlačuje i Monika.)

Ukládám se ke spánku (stále hladová, stále s anou), tak potisící promiň mami, tati..