Tento blog není o zdravém životním stylu! Je o mě a mém životě s anou. Nikoho nepodporuji v rozhodnutí vypěstovat si anorexii. Zároveň budu respektovat volbu těch, kteří si anu pustili do života, stejně jako já. O to stejné prosím i ostatní návštěvníky tohoto blogu.

Nemocné štěstí?

12. prosince 2011 v 2:47 | Fleuretka
Drahé moje!

Mám hlad a nemám chuť jíst.
Vznáším se na šťastném obláčku. Někde nahoře, kde je řídký vzduch. Dýchám tak svobodně, zvolna...ztrácím se. Chutě prostě nejsou a hlad? Nepříjemný je naopak pocit, když se vytratí. Ana se ke mě vine jako úlisný hádek. Přejemně a důkladně utahuje smyčky. Našeptává jen tichounce. A já okouzleně naslouchám.
Včera jsem byla mimo jiné v kině i s Michalovou sestrou. Je jí 11, je baculatá (a evidentně jí to nevadí a ráda mlsá), má krásné předlouhé vlasy, které jsem jí pak mohla zaplést do copu. A je na svůj věk dost chytrá. Vlastně je to všechno jedno. Je jednoduše milá!
Mám ráda děti. Jejich nakažlivou radost z každého nového zážitku. A Míšova sestra ke mě hned přilnula. Dokonce mi svěřila tajemství a nechala mě urovnat sourozenecké "nedorozumění". Krásný pocit, když si vás po jednom setkání někdo ještě tak plný snů a nadějí vybere za důvernici a tu "velkou" (dospělou) kamarádku.
Dneska jsem dostala od Monči pejsky. Melvin i Mickey prý vypiskovali nadšením, už když autem vjížděla k našemu domu. A já jsem byla překvapená, když se začali bratíčkovat dokonce i s kocourem. Evientně jsou tu velmi spokojení.
Monika mi pak přiznala, že si "dala" dva dny po našem setkání (pár dní po té, co ji po tom hrozném pokusu o sebevraždu na dojezdzu pustili z nemocnice) a došlo jí, že s těmi řečmi o závislosti, jsem nebyla tak úplně vedle. Teď ji bude hlídat známý. Děsí mě, jak samozřejmě mi řekla, že si nevěří, že by to těch 14dní dokázala vydržet. Ale asi méně, než kdyby mi tvrdila, že to pro ni nebude žádný problém. No, každopádně vypadala lépe než napobi.
Pohoda se zvířátky, která mi měla pomoci překonat obvyklou vánoční krizi mohla začít. Kdybych si je od Monči nevyběhla vyzvednout v oblíbených uplých (teď už zas volných) džínách a tílku. Při návratu mě potkala na dvorku máma.
Jediný pohled, při kerém se jí úplně proměnila tvář, ztvrdly rysy. Bylo mi jasné, že jí nic nenalžu a přece nezbývalo než zatloukat. Tolik jsem se styděla, že si Anu vzít přesto nenechám. Nedokážu se jí vzdát, ani když na mě křičí moje maminka. Zle a i vulgárně, vypadalo to, že mě snad i uhodí. Nadávky a mezi řádky-zoufalství a strach. Bezmoc, která ji dokáže přivést k takovému výstupu mě bolí. Jak jí můžu tohle dělat?
Nechce mě vidět, dokud nepřiberu. Ztrácím nárok na podporu. Na Vánoce se nemám opovážit chodit domů, abych je svým kostliveckým vzezřením všem nekazila.
Později ke mě přijde a hodí mi na stůl dárek k svátku. Oblíbený šampon syoss a aromatickou vanilkovu svíčku. Svíčka je v úhledném keramickém stojánku, na kterém okrasným písmem stojí: PRO VÝJMEČNOU ŽENU! (Jaká ironie.) Lucie Energická a tvořivá Věří ve sebe sama a jde za svými sny (Chce se mi brečet.) Podá mi ještě prázdnou obálku s poznamenaným kontaktem na psycholožku, kterou jí pro mě na dlouhodobou terapii doporučila její letitá přítelkyně, uznávaná psychiatrická kapacita.
Na to vracím mámě klíče od domu. Snažím se v rychlosti dokázat, že jím. Vyloženě jí strkám pod nos odpadkový koš a z jeho útrob lovím krabičku od shmakyho, obal od krůtí fitness šunky...nevěří mi a neuvěří.
"Ale já se tak snažím, opravdu jím!" Natahuji.
"Ne, dost." Odvětí suše.
"S dědou jsem nepřišla obědvat, protože toho moc nemůžu, mám přeci tu šetřící dietu." Pokouším se ji dál zviklat. (Týden před kolonoskopií mám opravdu vynechat pár druhů potravin.) "Podívej se mi klidně do ledničky, že je tam jídlo."
Chlácholím ji ještě, že se opět přesně držím jídelníčku, který mi schválili na nutričním. Vidím, že malinko polevuje.
"To nestačí, musíš přidat." Zavírá za sebou dveře.
Za chvíli příjde sestra, která přihlížela té první nejhorší scéně na dvoře. "Chci zpátky rifle. Oboje. Půjčila jsem ti je, protože jsem věila, že se léčíš. Máma má pravdu, vypadáš příšerně. Jak reklama na smrt. Všimla jsem si toho už dřív, že hubneš, ale nechtěla jsem doma další cirkus. Myslela jsem, že se třeba vzpamatuješ. Dík za zkažený vánoce."
Na ségru vytahuji i triumf: "Zhubla jsem, je protože jsem se přestala přejídat. Copak nevíš, že jsem hrozně vyváděla před měsíčkama? Už DVAKRTÁT jsem je měla! Copak to není důkaz, že se uzdravuji, když se mi po letech vrátily?!"
"No, není." Nechápavě se na ni podívám. "Nevěřím, že sis je nevymyslela, s touhle postavou je mít nemůžeš." Řekně to tak přesvědčeně, že i když tentokrát nejde o výmysl, ani nezkouším oponovat. Bere si rifle a odchází se slovy: "Až přibereš, ráda ti je zas dám."
Taky pravda, byly mi narozdíl od těch mých, právě protože jsem před tou první menstruací opravdu přejídáním nakynula. Spíš mám štěstí, že takhle už nikomu nedojde, že je již několik týdnů nemůžu nosit. Padají ze mě.
S Michalem a jeho ségrou, jsem se přesto snažila užít pěknou procházku zimním lesem. I s nadšenými čivaváky a jejich jorkšírkou Amy. S myšenkou na to, že (od nynějška, alespoň do těch vánoc) nesmím na váze ztrácet jakkoli okatě dokonce u nich doma vykonám pokus o večeři mezi lidmi. Nacpu do sebe s velkými výčitkami jednoho marshmelouna a nakonec i půlku (no, téměř půlku) proteinového plátku. Slabý výkon, zato pocity z jedení před obecenstvem dost zlé. Aně se ten nápad začít se k jídlu nutit pranic nezamlouval.
Několikahodinová hra scrable a konverzace mne nakonec od Aniných výčitek osvobodily. Nicméně, možná jsem jen od půl šesté do půl jedenácté vytrávila. Úplně nejlíp mi, ale z celého průběhu dne nebylo a tak jsem se začala zvedat hned po odchodu školu povinných. S tím že musím taky na kutě, protože mě ráno čeká předoperační vyšetření.
Na ty odběry se tedy doopravdy těším. (S Anou mi zpomaluje oběh a většinou se daří nabrat mi krev pouze z žil na přímo na ruce nad prsty. Docela to bolí.)
Ležím v posteli s třemi chlupatými stvořeními, která se o mě láskyplně opírají a vyvalují napapkaná bříška.
Mám hlad a nemám chuť jíst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Matylda Matylda | Web | 12. prosince 2011 v 5:31 | Reagovat

To s mamkou mě mrzí :( muselo to být nepříjemné.. snad bude líp..

2 Lilith Lilith | Web | 12. prosince 2011 v 7:31 | Reagovat

Ahoj berunko. Nejdřív se omlouvám, že jsem se neozvala dřív, ale nedostala jsem se sem. Byla jsem sice doma, nemocná, ale celý týden tady byl i můj brácha a já se na internet dostanu jedině přes jeho počítač a to prostě nejde sem jít, když je tady... vím, že by na to přišel :-( a to si nemůžu dovolit. Jen tak tak upevňuju důvěru, že se snažím být ok.
Ty tvoje problémy, moc mě to mrzí :-( Nemáš to vůbec jednoduchý. Určitě bude dobře, když tu váhu si tedka tak trošku udržíš, aspoň přes ty vánoce. Mimochodem k tvojí výšce je ta váha vážně pefektní. Musíš mít dokonalou posavu :-)
Jinak ať ti to vyšetření dobře dopadne. A k tomu svátku (snad jsem to dobře pochopila) ti přeju vechno nejlepší :))
Zatím se měj hezky a drž se :)

3 Chantal Chantal | Web | 12. prosince 2011 v 8:34 | Reagovat

Teda ta mamka a ségra :( muselo to být strašné, máš můj obdiv, že se tak snažíš je přesvědčit :) a tA sestra od Michala je moc milá :) aspoň s němi zapomeneš na jídlo a starosti kolem něj :)

4 Polly Polly | Web | 12. prosince 2011 v 12:31 | Reagovat

Já si myslím, že těch pět porcí bude lepší. Až si na to tělo zvykne, budu jistě hubnout dál. Váhu teď bojkotuji, takže uvidím až časem. Já jím skoro jen ovoce a zeleninu, takže spíš jen tu vařenou zeleninu nebo jablíčka. Netušila jsem, že by mi čerstvé mohlo tolik ublížit. Každopádně děkuji za rady.

5 Chantal Chantal | Web | 12. prosince 2011 v 13:06 | Reagovat

No já sice mám 46kg, jenže mám jen asi 160 cm takže to je nic moc  :/

6 Lilith Lilith | Web | 12. prosince 2011 v 13:20 | Reagovat

Vůbec nemáš zač... to spíš já ti moc děkuju. Ty tvoje rady... ani nevíš, jak jsem ti za ně vděčná, jak moc mně pomohly. Díky nim jsem začala všechno brát tak trošku jinak - líp :) Za ten jídelníček bych byla ráda :) Já s tím měla vždycky tak nějak problémy jíst "normálně". A to bys mi ho poslala na email, nebo na fb? :)

7 charlotte charlotte | Web | 12. prosince 2011 v 15:59 | Reagovat

mrzí mě že tě všichni tak obviňují ze zkažení Vánoc :-( . snad nakonec dovolí abys mohla být s nimi :-)

8 Deviant Girlie* Deviant Girlie* | Web | 12. prosince 2011 v 17:21 | Reagovat

Máma má strach .. ale zvládnete to, určitě! :)

9 Nell Nell | Web | 12. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

diky za nazor =)) noo, praveze asi moc neni, ale snad na neco jeste prijdu =D

10 Nell Nell | Web | 12. prosince 2011 v 18:15 | Reagovat

Zlatoo...to s mati me mrzi =( ale neboj, ono se to zase vylepsi, uvidis =)) jinak, pokud kazdy o Tobe mluvi, ze jsi jako reklama na smrt, tak bych radeji uz nehubla, jestli jsi krasna ted a citis se perfektni, zustan tak jak jsi =) jen takova rada, taky to neni zdrave nejak extremne hubnout =)) ale pokud to tk nechces, hubnu dal, je to Tvuj zivot, ne? =))

11 LamyLucy LamyLucy | Web | 12. prosince 2011 v 19:25 | Reagovat

Je mi hrozně líto, co se děje ... Já bych tohle jako máma neudělala ... přece ... je to nemoc, jak tě někdo může obviňovat ze zkažení Vánoc? Jako ségra bych o tebe měla spíš strach...
Mrzí mě, co se děje, opravdu teď nehubni, jestli je to na tobě tolik vidět - opravdu JE to tak vidět?? ...

Jsem ráda, že se procházka povedla a že ses skamarádila se sestřičkou. Ale opravdu by ses měla zamyslet nad tím, co se děje - umřít přece nechceš :( :( :(

12 Amatiel Amatiel | Web | 12. prosince 2011 v 19:30 | Reagovat

Mám na tebe otázečku - Kde sis nechala ZADARMO změřit ten tělesný tuk? Já se po tom dívala na netu a oni chtějí 600 a více:D a to jako néé.. a ke článku..
Vím, že ti to je s máti na jednu stránku líto, ale na druhou stránku tě to i těší, že? Tvoje mamka tě v tom vlastně podporuje, když ti říká, jak jsi hubená a tak že? by si měla něco předčíst něco jako (co neříkat anorektičce..). Každopádně - chová se špatně, měla bys jí říct, jestli by ti vyčítala i rakovinu a i jestli by ti řekla, že až se vyléčíš z rakoviny - tak můžeš domů.. protože anorexie je nemoc jako každá jiná - a horší - je hrozně psychická.. Ale víš co bych řekla tvojí sestře? Že za ty zkažené Vánoce nemá zač! Protože ty si jen plníš svůj sen, ne? Ona si taky na Vánoce něco přeje.. Tak proč by to měla být tvoje chyba.. Jak říká Nell.. Je to tvůj život a ten tě naučí:)

13 Miss Britain Miss Britain | Web | 12. prosince 2011 v 19:44 | Reagovat

to mi je luto,dufam že sa to vyrieši,si silna zvladneš to :*

14 Lilith Lilith | Web | 12. prosince 2011 v 21:46 | Reagovat

Tak dobře :) Můj mail: be-thin666@seznam.cz :-)
Jinak vážně moc děkuju, jseš strašně moc hodná :) A jakpak se dneska dařilo? Doufám, že už je líp... :)

15 Deviant Girlie* Deviant Girlie* | Web | 13. prosince 2011 v 14:46 | Reagovat

Neviděla, ale už jsem párkrát uvažovala že si ho stáhnu .. tak to asi opravdu udělám ..

16 ThinLucy ThinLucy | Web | 14. prosince 2011 v 9:38 | Reagovat

Ahoj krásko.Pár dní sem neviděla tvůj blog a normálně se mi stejskalo :( máti mi zabavila internet, prý dokud ho nezaplatím...koukám, že si taky byla na vánoce vyhoštěna z rodinného prostředí.Ale neboj oni zachvíli přijdou s tím, že sice něco řekli, ale vždycky bude u nich na vánočním stole talíř na víc...prostě vyměknou.Je fajn, že máš doma aspoň zvěřinec :D tak se drž holka a vše nejlepší k svátku :-)

17 natalinka natalinka | E-mail | Web | 19. března 2012 v 19:05 | Reagovat

ahoj,
tvůj blog je úžasný. Moc se mi líbí.
Můžu se tě zeptat, kolik vážíš a měříš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama