Nemohu teď psát. O tom, co jsem udělala. VŠECHNO. 
Bez emocí, ne. Stydím se.
Nebo jen nedokážu napsat pravdu.
Ani včera. Ani dnes.
Jako bych začínala znova.
Ana...často se mě na ni ptáte. Je mi upřímně jedno kdo nebo co TO vlastně je. Pro mě důležitým faktem, je jen to, že JE. Neustále se mnou. Druhý hlas v mé hlavě. Hlas nemoci. Vím jedno. Bez PPP by zmizel a to nehodlá. Touží mě ovládnout a vycucnout ze mě všechnu životní sílu. Potřebuje mě manipulovatelnou, vyhublou a křehkou. Umí otvírat staré rány, sypat do nich sůl. I nové dokáže rozdávat. A chce po mě, abych jí byla vděčná. Vyžaduje tím větší díky, čím větší bolest mi způsobí. Je to sadistka...a ze mě dělá masochistku.
Po včerejšku dlouho nepřinesu dost obětí abych se jí zavděčila. Teď už hlasitě nekřičí, zato bez ustání polohlasně chropotá. Třepu se strachy. Udělám, všechno co mi přikazuje...jen abych o NI nepřišla.
Je to přeci moje Ana, ten kus mého nemocného já, který má i své jméno.
charlotte | 
.
Matylda | 
Psychologie by mě taky bavila, já nic nestuduji, po maturitě jsem se odstěhovala do Prahy, našla si práci účetní a pracuji dodnes.. Možná si zkusím pro dobrý pocit podat příští rok přihlášku na nějakou školu v Praze ale to jen možná.. díky mé práci nemám už moc času nazbyt.. K dobrovolnictví jsem se dostala tak, že jsem měla před pár měsíci takovou depku, že má existence mi přišla absolutně k ničemu.. potřebovala jsem s tím něco udělat.. na internetu jsem hledala neziskové organizace, které hledají dobrovolníky a jednu z nich si vybrala.. s tím jídlem jsem to včera total pokazila a měla jsem díky tomu dost špatnou noc 
Zde hledá
Děkuju ti za tvoje rady :) Víš, já už jsem něco podobnýho zkoušela hodněkrát... ono to zabere, třeba řekne, že taky není spokojená s tím jak žijeme, že bysme to mohly předělat, začít žít zdravějc, ale pak z toho všeho sejde. Třeba zrovna dneska ráno jsme se o tom bavily... výsledek sice je ten, že už mně nevnucuju nezdravý jídlo, a když řeknu nekupuj mně to, podívej se jak vypadám, tak to nekoupí... Ale na jak dlouho?
A to tvoje selhání... vím jak ti musí být, mně je z toho vždycky hodně mizerně. Ale určitě si to napravíš, jsi silná a jedno zklamání přeci neznamená konec, ne? ;)